1. V čem nám 15. žalm může pomoct?

 V PŘEDCHOZÍM článku jsme si ukázali, že když se Jehovovi zasvětíme a prohlubujeme svůj vztah s ním, můžeme být hosty v jeho obrazném stanu. Ale co musíme dělat, abychom tam mohli zůstat? Píše se o tom v 15. žalmu. (Přečti Žalm 15:1–5.) Je v něm několik konkrétních věcí, které nám pomůžou ještě víc se k Bohu přiblížit.

2. Co měl možná David na mysli, když psal o Jehovově stanu?

² Patnáctý žalm začíná slovy: „Jehovo, kdo může být hostem ve tvém stanu? Kdo může přebývat na tvé svaté hoře?“ (Žalm 15:1) Když se David zmínil o Jehovově stanu, možná měl na mysli svatostánek, který byl nějakou dobu v Gibeonu. A svatou horou nejspíš myslel Sion v Jeruzalémě. Právě na téhle hoře, několik kilometrů jižně od Gibeonu, postavil stan pro truhlu smlouvy. Byla tam, dokud nebyl postavený chrám. (2. Sam. 6:17)

3. Proč by nás měl 15. žalm zajímat? (Viz taky obrázek.)

³ Většina Izraelitů samozřejmě nikdy nesloužila ve svatostánku. A jenom hrstka z nich mohla vstoupit tam, kde byla truhla smlouvy. Ale hosty v Jehovově  obrazném stanu mohli být všichni jeho věrní služebníci. Museli ale zůstat jeho blízkými přáteli. A to chce určitě každý z nás. V 15. žalmu je několik konkrétních věcí, které nám v tom pomůžou.

ŽIJ BEZÚHONNĚ A DĚLEJ, CO JE SPRÁVNÉ

4. Proč můžeme říct, že křest není všechno, co od nás Jehova očekává? (Izajáš 48:1)

⁴ V Žalmu 15:2 se píše, že Boží přítel je „ten, kdo žije bezúhonně [a] dělá, co je správné“. Je ale vůbec možné žít bezúhonně pořád? Ano. Nikdo z nás není dokonalý, ale pokud se Jehovu snažíme poslouchat ze všech sil, dívá se na nás jako na bezúhonné. Když jsme se mu zasvětili a dali se pokřtít, byl to teprve začátek. Vezmi si, jak to bylo s Izraelity. To, že někdo k tomuhle národu patřil, ještě automaticky neznamenalo, že byl hostem v Jehovově stanu. Někteří Izraelité Boha sice uctívali, ale nebyli upřímní a nedělali, co je správné. (Přečti Izajáše 48:1.) Ti, kdo opravdu chtěli být Jehovovými hosty, museli zjistit, co od nich očekává, a řídit se tím. A podobné je to dneska. Pokud chceme být Jehovovými přáteli, nestačí se jenom dát pokřtít a patřit do sboru. Musíme dělat, co je správné. Co to zahrnuje?

5. Co to znamená poslouchat Jehovu ve všem?

⁵ Žít bezúhonně a dělat to, co je správné, znamená víc než jenom pravidelně chodit na shromáždění do sálu. (1. Sam. 15:22) Musíme se snažit Jehovu poslouchat v každé oblasti života, a to i když jsme sami. (Přísl. 3:6; Kaz. 12:13, 14) Měli bychom se o to snažit  i v případě, že to jsou z našeho pohledu jenom maličkosti. Ukážeme mu tím, že ho opravdu milujeme, a on se k nám ještě víc přiblíží. (Jan 14:23; 1. Jana 5:3)

6. Co je podle Hebrejcům 6:10–12 důležitější než to, co jsme pro Jehovu udělali v minulosti?

⁶ Jehova si moc váží všeho, co jsme pro něho v minulosti udělali. Ale to, že jsme mu věrně sloužili dřív, nám samo o sobě nezaručuje, že v jeho stanu zůstaneme. Jasně je to vidět z Hebrejcům 6:10–12. (Přečti.) Jehova na naši práci nezapomene, ale zároveň chce, abychom mu naplno sloužili „až do konce“. „Když se nevzdáme“, budeme jeho přáteli navždy. (Gal. 6:9)

MLUV PRAVDU VE SVÉM SRDCI

7. Co znamená mluvit pravdu ve svém srdci?

⁷ Ten, kdo chce být hostem v Jehovově stanu, musí mluvit „pravdu ve svém srdci“. (Žalm 15:2) Neznamená to jenom nelhat. Jehova chce, abychom byli upřímní ve všem, co říkáme a děláme. (Hebr. 13:18) Je to důležité, protože se mu „hnusí lstivý člověk, ale důvěrně se přátelí s těmi, kdo jsou čestní“. (Přísl. 3:32)

8. Jací bychom neměli být?

⁸ Ti, kdo mluví pravdu ve svém srdci, nepředstírají, že poslouchají Boha. Božími zákony se řídí, i když je nikdo nevidí. (Iz. 29:13) Nejsou lstiví, nedělají nic nečestného. Jak by se u nás nečestnost mohla projevit? Mohli bychom si začít myslet, že řídit se Jehovovými zákony není vždycky to nejlepší. (Jak. 1:5–8) Možná by nás napadlo, že ve věcech, které se nám nezdají zas až tak důležité, Jehovu poslouchat nemusíme. Později, když by to vypadalo, že nám všechno prochází bez následků, by nám to mohlo dodat odvahu v tom pokračovat, a dokonce dělat ještě horší věci. I když bychom si mysleli, že Jehovovi sloužíme, on by naše uctívání  nepřijímal. (Kaz. 8:11) Takoví být rozhodně nechceme. Chceme být upřímní ve všem.

9. Co se můžeme naučit ze situace, kdy se Ježíš poprvé setkal s Natanaelem? (Viz taky obrázek.)

⁹ To, jak je důležité být upřímní, je vidět ze situace, kdy Filip přivedl svého přítele Natanaela k Ježíšovi. Stalo se něco zajímavého. Ježíš Natanaela nikdy předtím neviděl, ale řekl: „Toto je pravý Izraelita, ve kterém není žádný klam.“ (Jan 1:47) I o jiných učednících si určitě myslel, že jsou čestní, ale Natanael touhle vlastností vynikal. I když byl stejně nedokonalý jako my, nebyla v něm ani špetka neupřímnosti. Na Ježíše to zapůsobilo a pochválil ho za to. Jak by ses cítil, kdyby něco takového řekl o tobě?

10. Proč bychom si měli dávat pozor na to, co říkáme? (Jakub 1:26)

¹⁰ Většina požadavků, o kterých se píše v 15. žalmu, se týká toho, jak se chovat k druhým. Žalm 15:3 říká, že Jehovův host „nepomlouvá, svému bližnímu nedělá nic špatného a neočerňuje své přátele“. Kdybychom o druhých takhle mluvili, mohli bychom jim hodně ublížit a přišli bychom o svoje místo v Jehovově stanu. (Přečti Jakuba 1:26.)

11. Co je pomlouvání a k čemu by mohlo vést?

¹¹ Žalmista se konkrétně zmínil o pomlouvání. Co to je? Je to šíření nepravdivých informací, které můžou poškodit něčí pověst. Když někdo pomlouvá a nelituje toho, je ze sboru vyloučen. (Jer. 17:10)

12., 13. V jakých situacích bychom mohli svoje přátele nechtěně očernit? (Viz taky obrázek.)

¹² V Žalmu 15:3 se taky píše, že Jehovův host nedělá svému bližnímu nic špatného a neočerňuje své přátele. Co si pod tím představit?

 ¹³ Nechtěně bychom mohli někoho očernit tak, že bychom o něm šířili negativní informace. Třeba se dozvíme, že sestra skončila s průkopnickou službou, že manželé odchází z betelu nebo že bratr přestal sloužit jako starší nebo služební pomocník. Bylo by správné spekulovat, proč k tomu došlo, a rozebírat to s druhými? Možná jsou za tím důvody, o kterých nevíme. Pamatujme na to, že host v Jehovově stanu „svému bližnímu nedělá nic špatného a neočerňuje své přátele“.

VAŽ SI TĚCH, KDO SE BOJÍ JEHOVY

14. Co znamená odmítat „každého, kdo si zaslouží opovržení“?

¹⁴ V Žalmu 15:4 se píše, že Jehovův přítel „odmítá každého, kdo si zaslouží opovržení“. Ale jak zjistit, kdo si ho zaslouží? Jsme nedokonalí, a tak to nedokážeme posoudit objektivně. Někteří lidé jsou nám sympatičtí a cítíme se s nimi dobře, ale jiní nás něčím možná dráždí. A tak bychom měli odmítat jenom ty, o kterých si Jehova myslí, že „si zaslouží opovržení“. (1. Kor. 5:11) Jsou to například lidé, kteří dělají špatné věci a nelitují toho, nemají úctu k tomu, čemu věříme, nebo se snaží zničit naše přátelství s Jehovou. (Přísl. 13:20)

15. Jak můžeme třeba ukázat, že si vážíme „těch, kdo se bojí Jehovy“?

¹⁵ V Žalmu 15:4 se ale taky píše, že si máme vážit „těch, kdo se bojí Jehovy“. Jak třeba můžeme Jehovovým přátelům projevovat laskavost a úctu? (Řím. 12:10) Ve 4. verši se o tom dál píše. Host v Jehovově stanu „splní svůj slib, i když je to pro něj nevýhodné“. Pokud bychom svoje sliby neplnili, druhým by to ublížilo. (Mat. 5:37) Jehova od svých hostů například očekává, že budou žít podle toho, co slíbili svému manželskému partnerovi. Taky je rád, když se rodiče upřímně snaží splnit to, co slíbili svým dětem. Láska k Jehovovi a k druhým nás motivuje dělat všechno, co je v našich silách, abychom svoje slovo dodrželi.

16. Jakým dalším způsobem můžeme ukázat, že si vážíme Jehovových přátel?

¹⁶ Další způsob, jak můžeme ukázat, že si vážíme Božích přátel, je, že jsme pohostinní a štědří. (Řím. 12:13) Když se svými bratry a sestrami trávíme volný čas, přibližuje nás to k nim i k Jehovovi. Tím, že jsme pohostinní, navíc Jehovu napodobujeme.

NEMILUJ PENÍZE

17. Proč se v 15. žalmu mluví o penězích?

¹⁷ Jehovův host taky „nepůjčuje peníze na úrok a nepřijímá úplatek proti nevinnému“. (Žalm 15:5) Proč se v tomhle krátkém žalmu najednou mluví o penězích? Protože nevyrovnaný pohled na ně může ublížit druhým a zničit náš vztah s Jehovou. (1. Tim. 6:10) V biblických dobách někteří zneužívali svoje chudé bratry tím, že jim půjčovali peníze na úrok. Kromě toho někteří soudci přijímali úplatky a nespravedlivě soudili nevinné. Takové jednání je Jehovovi odporné. (Ezek. 22:12)

18. Které otázky nám pomůžou zjistit, jaký máme vztah k penězům? (Hebrejcům 13:5)

 ¹⁸ Jaký máš k penězům vztah ty? Stojí za to to zjistit pomocí těchhle otázek: Přemýšlím často o penězích a o tom, co bych si za ně mohl koupit? Když si je od někoho půjčím, trvá mi dlouho, než je vrátím, protože počítám s tím, že mu zas až tak nechybí? Když mám peníze, cítím se důležitější než druzí a mám problém být štědrý? Myslím si o bratrech a sestrách, kteří jsou finančně za vodou, že to jsou hmotaři? Přátelím se jenom s bohatými a o chudé se moc nezajímám? Dostali jsme úžasnou příležitost být hosty v Jehovově stanu a nechceme o ni přijít. A tak mějme na peníze vyrovnaný pohled – nemilujme je – a Jehova nás nikdy neopustí. (Přečti Hebrejcům 13:5.)

JEHOVA SVOJE PŘÁTELE MILUJE

19. Proč Jehova chce, abychom se řídili jeho požadavky?

¹⁹ Patnáctý žalm končí slibem: „Tím, kdo tak jedná, nic neotřese.“ (Žalm 15:5) Žalmista tady ukazuje, proč Jehova chce, abychom se řídili jeho požadavky – přeje si, abychom byli šťastní. Když podle nich budeme žít, bude nám žehnat a chránit nás. (Iz. 48:17)

20. Na co se Jehovovi hosté můžou těšit?

²⁰ Jehovovy vzácné hosty čeká úžasná budoucnost. Pro věrné pomazané křesťany Ježíš připravil místo k bydlení v nebi. (Jan 14:2) A ti, kdo mají naději na věčný život na zemi, se můžou těšit na splnění slibu ze Zjevení 21:3. Je pro nás obrovská čest, že můžeme být v Jehovově stanu, že můžeme být jeho přáteli navždy!