V DĚTSTVÍ jsem ochrnula od pasu dolů. S maminkou a několika dalšími chudými rodinami jsme žily v oplocené osadě ve Freetownu. Styděla jsem se a bála se, jak se na mě budou dívat cizí lidé. Do svých osmnácti let jsem se proto odvážila ven z osady jen jednou.

Pak k nám přišla misionářka Pauline Landisová a nabídla se, že mi bude vysvětlovat Bibli. Řekla jsem jí, že neumím číst ani psát, ale ona odpověděla, že mě to naučí. A tak jsem souhlasila.

Z biblických pravd jsem byla nadšená. Jednou jsem se Pauline zeptala, jestli bych mohla jít na shromáždění, které se konalo v domě kousek od osady. Řekla jsem jí, že tam dojdu na dřevěných špalících.

Když pro mě Pauline přišla, maminka i sousedé mě s obavami pozorovali. Vzala jsem svoje špalíky, položila je  před sebe na zem a přitáhla jsem tělo dopředu. Jak jsem se posunovala přes dvůr, sousedé na Pauline křičeli: „Co ji k tomu nutíte? Zkoušela chodit už dřív a nešlo jí to!“

Pauline se mě laskavým tónem zeptala: „Jay, opravdu chceš jít?“

„Ano, jsem pevně rozhodnutá,“ odpověděla jsem.

Sousedé tiše sledovali, jak se blížím k bráně. Když jsem se dostala ven, propukli v jásot.

Shromáždění bylo nádherné. Byla jsem odhodlaná dostat se příště do sálu Království. Musela jsem „dojít“ na konec ulice, pak jet taxíkem a nakonec mě bratři vynesli do strmého kopce. Často jsem dorazila promáčená a zablácená a musela se v sále převléknout. Později byla jedna sestra ze Švýcarska tak laskavá, že mi poslala invalidní vozík. Díky tomu jsem se mohla pohybovat důstojně.

Četla jsem si zkušenosti jiných hendikepovaných svědků a to mě motivovalo, abych pro Jehovu dělala víc. V roce 1988 jsem se stala pravidelnou průkopnicí. Modlila jsem se k Jehovovi, abych mohla dosáhnout svého cíle – pomoci někomu z rodiny a z obvodu poznat pravdu. Jehova mé modlitby vyslyšel. Pravdu přijali dva synovci a žena, kterou jsem oslovila na ulici.

Teď už nemám sílu v rukou, takže mě na vozíku musí někdo tlačit. Také trpím chronickou bolestí. Zjistila jsem ale, že mi pomáhá, když druhé učím o Jehovovi. Radost, kterou z toho mám, zmírňuje mou bolest a utěšuje mě. Jehova mi pomohl a můj život teď má smysl.