KDYŽ v roce 1991 povstalečtí vojáci obsadili město Koindu, kde jsme bydleli, museli jsme s manželkou Sattou utéct. Dalších osm let jsme strávili v různých uprchlických táborech. Někdy jsme neměli dost jídla a byli jsme nemocní. A často jsme byli obklopení lidmi bez morálních zásad.

V každém táboře jsme požádali úředníky, aby nám dali pozemek, na kterém bychom mohli postavit sál Království. Někdy nám vyhověli, někdy ne. Pokaždé jsme ale našli nějaké místo, kde jsme mohli pořádat shromáždění. Byli jsme rozhodnutí sloužit Jehovovi stůj co stůj. V táborech jsme za války postavili celkem čtyři sály Království.

Ani po skončení války jsme se domů vrátit nemohli. Po letech bojů zbyly z Koindu jen trosky. Poslali nás tedy do dalšího uprchlického tábora, který byl blízko Bo. Tam jsme díky penězům poskytnutým odbočkou postavili náš pátý sál Království.