Jistá žena, která je původem ze Somálska a v současnosti žije ve Švédsku, dostala pozvání na shromáždění do sálu Království. Řekla si, že půjde. Nedopadlo to ale moc dobře. Nikdo ji tam nepozdravil, všichni na ni jen zírali. Vůbec se tam necítila dobře. Někdo z přítomných si toho nejspíš všiml  a zeptal se jí: „Vy jste asi chtěla jít někam jinam, viďte?“

„Ano, myslím, že ano,“ odpověděla. A pak odešla. Když se znovu setkala se svědky, kteří ji na shromáždění pozvali, byla rozzlobená a prohlásila, že už do sálu nikdy nepůjde. Přemýšleli, co se mohlo stát, protože ji na shromáždění vůbec neviděli. Po chvíli vyšlo najevo, že místo do sálu Království šla omylem do kostela.

Svědkové jí navrhli, aby to zkusila ještě jednou. Sice s tím souhlasila, ale řekla, že pokud se nebude cítit  příjemně, nezůstane tam déle než deset minut. Ale jakmile vstoupila do sálu Království, všichni ji vřele přivítali a celou dobu se k ní chovali mile. Tolik se jí tam líbilo, že ten den odcházela ze sálu jako poslední. Od té doby začala chodit na shromáždění pravidelně a teď už je z ní naše sestra.

Stergios, mladík z Řecka, šel jednoho rána domů z práce, ale nechtělo se mu jít stejnou cestou jako obvykle. Rozhodl se, že to vezme jinudy. Jak tak kráčel po ulici, padl mu zrak na papír, který ležel na zemi. Byla to pozvánka na Památnou slavnost. Upoutala ho výrazná otázka na přední straně: „Jak si představujete Ježíše?“ Kolem ale chodili lidé, a tak se mu nechtělo shýbat a zvedat pozvánku ze země. Když dorazil domů, začal o té otázce přemýšlet a jeho zvědavost rostla. Chtěl se o tom dozvědět něco víc.

Stergios byl s několika kamarády domluvený, že odpoledne zajdou na kávu. Cestou na sraz šel úmyslně stejnou ulicí jako ráno a doufal, že pozvánka tam pořád bude. A taky byla. Kolem ale stále chodilo dost lidí, a tak se znovu neodhodlal ji zvednout. Po setkání s přáteli zamířil rovnou do ulice, kde viděl pozvánku. Pořád tam ležela. Tentokrát ji zvedl, celou si ji přečetl a rozhodl se, že na Památnou slavnost půjde.

Po skončení Památné slavnosti Stergios přijal nabídku biblického studia. Začal chodit na shromáždění a dělal pěkné duchovní pokroky. V březnu 2013 se dal na sjezdovém dnu pokřtít.

Bratr jménem Finn žije v Kodani v Dánsku. Jednoho dne v lednu 2010 si vyšel na procházku a s sebou si vzal několik časopisů. Když kráčel úzkou ulicí, uviděl, že se k němu blíží starší gentleman. Finn mu nabídl časopisy z prosince 2009, ve kterých bylo i několik článků o Vánocích. Když starší muž promluvil, Finn okamžitě poznal jeho hlas. Šlo o vzdělaného moderátora jedné rozhlasové talk show. Další den si Finn pustil jeho pořad. Překvapilo ho, když moderátor mluvil o časopisech, které předešlý den dostal. Potom z nich do éteru přečetl některé úseky. Mimo jiné četl o tajemné „hvězdě“, která se objevila v době Ježíšova narození, a sám uznal, že musela být Satanovým nástrojem.

Finna to tak nadchlo, že se rozhodl moderátora navštívit. V průběhu rozhovoru se zdvořile zeptal, zda by bylo možné zařadit do rozhlasového vysílání pořad o biblických námětech. O dva týdny později dostal kladnou odpověď. Následovalo víc než 30 dvouhodinových programů o svědcích Jehovových a Bibli. Moderátor a Finn při nich rozebírali konkrétní témata a odpovídali na stovky dotazů lidí, kteří zavolali do studia.

Jeden posluchač zavolal technikovi rozhlasové stanice, nechal u něj své telefonní číslo a chtěl, aby se mu svědkové Jehovovi ozvali. Bratři se s ním rychle zkontaktovali. Ten muž slyšel během let o svědcích spoustu pomluv od přátel a příbuzných. Ale díky pořadu v rozhlase se jeho předsudky rozplynuly. Bratři  s ním začali studovat a v roce 2013 přišel na Památnou slavnost a zvláštní přednášku. Teď chodí na všechna nedělní shromáždění a na studiu Strážné věže podává pěkné komentáře. Rozhlasový pořad přispěl k tomu, že na pravdu reagovali příznivě i další lidé.

V Itálii právě skončil oblastní sjezd. Lucio se zrovna loučil s přáteli, když k jejich skupince přišel muž se ženou. Lucio se jich zeptal, z jakého jsou sboru. „My nejsme z žádného sboru,“ odpověděli.

„Někdo vás sem pozval?“ ptal se Lucio.

„Ne, přišli jsme sami od sebe,“ řekli mu na to.

To v Luciovi vzbudilo zvědavost, a tak se vyptával dál: „Můžu se tedy zeptat, proč jste přišli?“

Odpověděli mu: „Našli jsme u dveří pozvánku a rozhodli jsme se, že se sem podíváme.“

Když potom řekli, kde bydlí, Luciova manželka Ester nadšeně prohlásila: „To já jsem tam nechala pozvánku! Byl poslední den kampaně a mě napadlo, že než abych zbylé pozvánky vyhodila, radši je nechám u dveří těm, kdo nebyli doma.“ Muž se ženou pozvánku našli a rozhodli se, že se příští neděli vydají do sjezdového sálu a akce se zúčastní. Lucio a Ester si s nimi ještě chvíli povídali, potom je pozvali k sobě domů na něco k snědku a tam rozhovor pokračoval. Bylo zavedeno biblické studium. Zájemci se na něj pokaždé pečlivě připravují, chodí na shromáždění a podávají na nich komentáře.