I během zákazu se většina sborů dál scházela k uctívání Jehovy. Bratři pořádali shromáždění v domácnostech, a aby nebudili příliš velkou pozornost, často  se rozhodli, že nebudou zpívat. Někdy se stalo, že shromáždění narušila policie, ale většinou byl klid.

Ke konání sjezdů bratři využívali rodinné sešlosti nebo svatby. Tagor Hutasoit popsal, jak to většinou probíhalo: „Snoubenci nechali zaregistrovat svůj svazek na úřadě a získali od policie povolení uspořádat velkou svatební hostinu. Během ní pak novomanželé s rodinou a nejbližšími přáteli seděli na pódiu a bratři přednášeli biblické proslovy.“

Na jednom takovém sjezdu přišel za Tagorem policista.

Zeptal se: „Jiné svatby většinou trvají dvě až tři hodiny. Jak to, že ty vaše trvají od rána do večera?“

„Některé páry mají hodně problémů a potřebují spoustu dobrých rad z Božího Slova,“ odpověděl Tagor.

„Chápu,“ přikývl policista.

 V roce 1983 dokonce bratři pod zástěrkou hromadné svatby uspořádali na jednom velkém stadionu v Jakartě program, kde zazněly některé myšlenky z oblastního sjezdu „Jednota Království“. Tohoto setkání se zúčastnilo téměř 4 000 přítomných. Ještě před začátkem programu bylo v soukromí pokřtěno 125 nových bratrů a sester. Později, když už zákaz naší činnosti nebyl vynucován tak přísně, uspořádali  bratři ještě větší sjezdy. Na jednom z nich se sešlo přes 15 000 lidí.

V osmdesátých a devadesátých letech pobočka opakovaně žádala vládu, aby zrušila zákaz svědků Jehovových. I bratři ze zahraničí posílali indonéské vládě a indonéským velvyslancům žádosti o vysvětlení, proč jsou svědkové Jehovovi zakázaní. Mnoho vedoucích představitelů státu bylo zrušení zákazu nakloněno, ale vlivné Generální ředitelství pro dohled nad křesťanskými společnostmi jejich snahy opakovaně hatilo.

V roce 1990 bratry napadlo, že by v nějaké oblasti, kde by to nebudilo pozornost, mohli postavit novou pobočku. Toho roku vedoucí sbor schválil zakoupení pozemku poblíž města Bogor, které leží asi 40 kilometrů na jih od Jakarty. Jen málo místních bratrů ale mělo zkušenosti se stavebnictvím. Jak mohli za takových okolností stavbu zrealizovat?

Pomoc přišla od naší celosvětové organizace. Projektovou dokumentaci poskytla stavební kancelář v Brooklynu a regionální projekční kancelář v Austrálii. Na stavbě spolupracovalo během dvou let přibližně 100 mezinárodních dobrovolníků s odbornou kvalifikací.

Hosea Mansur, indonéský bratr, který zprostředkovával komunikaci s místními úřady, vzpomínal: „Když muslimští úředníci uviděli na mojí helmě iniciály H. M., mysleli si, že písmeno H znamená ‚hadži‘, což je čestný titul, kterým se pyšní ti, kdo podnikli pouť do Mekky. Proto se mnou jednali velmi uctivě.  Toto malé nedorozumění přispělo k hladkému průběhu stavby.“

Nová pobočka byla zasvěcena 19. července 1996. Proslov k zasvěcení přednesl bratr John Barr z vedoucího sboru. Mezi 285 přítomnými bylo 118 zahraničních betelitů a bývalých misionářů z mnoha zemí a také 59 členů indonéské rodiny betel. V následujících dvou dnech se 8 793 delegátů zúčastnilo oblastního sjezdu „Poslové Božího pokoje“ v Jakartě.

V roce 1998 odstoupil dlouholetý indonéský prezident Suharto a začala se formovat nová vláda. Bratři  toho chtěli využít a zintenzivnili svoji snahu o zrušení zákazu.

Během návštěvy New Yorku v roce 2001 zavítal indonéský ministr zahraničí Djohan Effendi do brooklynského betelu, kde se setkal se třemi členy vedoucího sboru. Prohlídka betelu na něj udělala dojem a řekl, že si je vědom dobré pověsti, kterou svědkové Jehovovi po celém světě mají. Dodal, že zrušení zákazu svědků Jehovových podporuje, ale že konečné slovo v této věci má indonéský generální prokurátor Marzuki Darusman.

Ten byl také nakloněn zrušení zákazu. Někteří pracovníci jeho úřadu však byli proti a snažili se věci zdržovat v naději, že prokurátor bude brzy odvolán. Nakonec, 1. června 2001, byl do kanceláře generálního prokurátora předvolán bratr Tagor Hutasoit. Vzpomínal: „O 25 let dřív jsem v té samé kanceláři přebíral rozhodnutí o zákazu naší organizace. A teď mi generální prokurátor poslední den ve své funkci předal potvrzení o zrušení zákazu.“

Dne 22. března 2002 byla společnost svědků Jehovových oficiálně zaregistrována indonéským ministerstvem pro náboženské záležitosti. Ministr řekl zástupcům naší pobočky: „Tento doklad o registraci vám nedává náboženskou svobodu. Ta pochází od Boha. Tento dokument pouze potvrzuje, že vaše náboženství je oficiálně uznáno vládou. Máte stejná práva jako ostatní náboženství a naše vláda je vám k službám.“