„Měj v úctě svého otce a matku, abys žil dlouho v zemi, kterou ti Jehova, a tvůj Bůh, dává.“ (2. Mojžíšova 20:12, Překlad nového světa)

 „Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.“ (2. Mojžíšova 20:12, Kralická bible)

 Bůh starověkým Izraelitům přikázal, aby ctili svoje rodiče. Zároveň jim řekl, k čemu dobrému to povede, a tak je motivoval, aby tento příkaz poslouchali. I když Zákon, který dal Bůh Izraelitům a kterému se někdy říká Mojžíšův zákon, už dnes není závazný, Boží názor se nezměnil. Zásady, na kterých byl tehdejší Zákon založený, stále platí a jsou důležité i pro křesťany. (Kolosanům 3:20)

 Děti – malé i ty starší – ctí své rodiče tak, že je poslouchají a chovají se k nim s úctou. (3. Mojžíšova 19:3; Přísloví 1:8) I když děti dospějí a mají vlastní rodinu, pořád jim na rodičích velmi záleží. Například zajistí, aby o ně bylo ve stáří dobře postaráno, a finančně je podporují, když je to potřeba. (Matouš 15:4–6; 1. Timoteovi 5:4, 8)

 Za zmínku stojí, že izraelské děti měly podle Zákona ctít nejen svého otce, ale i svou matku. Měly tedy uznávat, že matka má v rodině důležitou úlohu. (Přísloví 6:20; 19:26) Dnes by to děti měly vnímat stejně.

 Příkaz ctít rodiče nikdy neplatil absolutně. Izraelské děti neměly rodiče ani nikoho jiného poslechnout, kdyby to znamenalo, že tím poruší nějaký Boží zákon. (5. Mojžíšova 13:6–8) Podobně se i dnes křesťané řídí zásadou, že musí „poslouchat především Boha, ne lidi“. (Skutky 5:29)

 Bůh ve svém Zákoně Izraeli slíbil, že děti, které ctí své rodiče, budou žít dlouho a že v zemi, kterou jim dá, se jim dobře povede. (5. Mojžíšova 5:16) Nemusely se bát trestu, který čekal ty, kdo Boží Zákon ignorovali a proti rodičům se bouřili. (5. Mojžíšova 21:18–21) Zásady, na kterých byly tyto zákony založené, stále platí. (Efezanům 6:1–3) Ať jsme mladí, nebo staří, všichni se zodpovídáme Bohu. A on svůj slib splní. Děti, které ho poslouchají a ctí své rodiče, čeká dlouhý život. Dokonce budou moct žít věčně. (1. Timoteovi 4:8; 6:18, 19)

 Příkaz z 2. Mojžíšovy 20:12 je součástí Deseti přikázání neboli Desatera. (2. Mojžíšova 20:1–17) Tento příkaz následuje po prvních čtyřech přikázáních, která vymezovala povinnosti Izraelitů k Bohu. Například museli uctívat pouze jeho. Přikázání, která v Desateru následovala, ukazovala, jaké závazky měli Izraelité vůči bližním. Například museli mít v úctě manželství nebo nesměli krást. Příkaz „cti otce svého i matku svou“ byl tedy určitým pojítkem mezi dvěma okruhy přikázání.