„Ať ti Jehova žehná a chrání tě. Ať na tebe Jehova pohlédne s rozzářenou tváří a projeví ti přízeň. Ať k tobě Jehova obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem.“ (4. Mojžíšova 6:24–26, Překlad nového světa)

 „Ať ti Hospodin žehná a chrání tě! Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a daruje ti přízeň! Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem!“ (4. Mojžíšova 6:24–26, Bible21)

 Tahle slova jsou známá jako kněžské požehnání. Udělovali ho kněží z rodu Árona, prvního izraelského velekněze. (2. Mojžíšova 28:1) Autorem těchhle slov je ale Bůh. (4. Mojžíšova 6:22, 23) Mojžíšovi nařídil: „Řekni Áronovi a jeho synům: ‚Takto byste měli žehnat izraelskému lidu.‘“ A potom řekl to, co čteme ve 4. Mojžíšově 6:24–26. Poslušní kněží to přesně tak dělali. Taky měli v úctě Boží jméno Jehova. a Ve 27. verši čteme: „[Kněží] budou nad izraelským lidem vyslovovat mé jméno, abych jim požehnal.“

 „Ať ti Jehova žehná a chrání tě.“ Těm, kdo ho uctívají, Jehova žehná tak, že je chrání, vede je a pomáhá jim, aby byli šťastní. (Přísloví 10:22) To, že je ve 4. Mojžíšově 6:24–26 použitá druhá osoba jednotného čísla („ti“, „tě“, „tebe“, „tobě“), může naznačovat, že Jehovovo požehnání není určené jenom národu jako celku, ale každému Izraelitovi osobně.

 „Ať na tebe Jehova pohlédne s rozzářenou tváří a projeví ti přízeň.“ Prosit Boha, aby na někoho pohlédl „s rozzářenou tváří“, znamená žádat ho, aby ten člověk získal jeho přízeň a schválení. b Když Jehova někomu projevuje přízeň, tak s ním jedná laskavě, soucitně a milosrdně. (Izajáš 30:18)

 „Ať k tobě Jehova c obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem.“ Jehova se o ty, kdo ho uctívají, s láskou zajímá, jakoby k nim „obrací svou tvář“, a pomáhá jim, aby cítili pokoj. Podle jedné odborné publikace neznamená hebrejské slovo pro „pokoj“ (šalom) jen to, že člověk nemá žádné konflikty, ale taky to, že se celkově cítí dobře jak po fyzické, tak po duchovní stránce.

 Aby Izraelité získali požehnání, o kterém se píše v těchhle verších, museli poslouchat Jehovu. (3. Mojžíšova 26:3–6, 9) Jehova pak dodržel svoje slovo a pomáhal jim, jak slíbil. To bylo dobře vidět za vlády některých králů, například Šalomouna a Ezekjáše. (1. Královská 4:20, 25; 2. Paralipomenon 31:9, 10)

 Křesťané sice nemusí tyhle verše odříkávat, ale můžou použít podobné myšlenky, když se modlí za druhé nebo když chtějí někoho ze spoluvěřících povzbudit. (1. Tesaloničanům 5:11, 25) Jehova se nezměnil. Pořád chce pomáhat těm, kdo mu věrně slouží, a chránit je. Praví křesťané tedy můžou cítit vnitřní klid, protože vědí, že Jehova z nich má radost a dívá se na ně „s rozzářenou tváří“.

 Prvních deset kapitol 4. knihy Mojžíšovy obsahuje pokyny, které dal Bůh Izraelitům, když byli na cestě do Zaslíbené země a zrovna tábořili u hory Sinaj. Byli tam asi jeden rok a během té doby Jehova národ zorganizoval a dal jim zákony, které tvořily takzvanou smlouvu Zákona.

 Jehova taky řekl Mojžíšovi, jak mají Áron a jeho synové, které vybral za kněze, žehnat Izraelitům. (4. Mojžíšova 6:22, 23) Od té doby Áron a jeho potomci žehnali národu slovy zapsanými ve 4. Mojžíšově 6:24–26. Později se stalo tradicí, že kněz tohle požehnání odříkával každý den, když v chrámu skončilo předkládání obětí.

 Podívejte se na krátké video o knize 4. Mojžíšova.