Slavení Velikonoc se nezakládá na Bibli. Když se podíváte do historie, uvidíte, že tato tradice ve skutečnosti vychází ze starověkých rituálů plodnosti. Uvažujte o následujících faktech.

1.   Název: Dílo Encyclopædia Britannica říká: „Původ anglického názvu Easter je nejasný. Anglosaský kněz Beda Ctihodný, který žil v 8. století, ho odvozoval od anglosaské bohyně jara Eostre.“ Jiná díla odkazují na fénickou bohyni plodnosti Astarte, která je obdobou babylónské bohyně Ištar.

2.   Zajíc a králík: Tyto symboly plodnosti „mají původ ve starověkých obřadech a symbolice související s pohanskými slavnostmi jara v Evropě a na Blízkém východě“. (Encyclopædia Britannica)

3.   Vajíčka: Podle publikace Funk & Wagnalls Standard Dictionary of Folklore, Mythology and Legend zvyk shánět vajíčka, která údajně snesl velikonoční zajíc, „není pouhá dětská hra, ale pozůstatek rituálu plodnosti“. Lidé v některých kulturách byli přesvědčeni, že malovaná velikonoční vajíčka „mohou magickým způsobem zajistit štěstí, úspěch, zdraví a ochranu“. (Traditional Festivals)

4.   Nové šaty: „Pokládalo [se] za nezdvořilost a tudíž za neštěstí, kdyby skandinávská bohyně jara neboli Easter byla pozdravena v něčem jiném než v novém oděvu.“ (The Giant Book of Superstitions)

5.   Bohoslužby při východu slunce: Bývají spojovány s rituály starověkých ctitelů slunce „při jarní rovnodennosti, kterými se vítalo slunce s jeho velkou silou, jež vnášela do všech věcí, které rostly, nový život“. (Celebrations—The Complete Book of American Holidays)

 Dílo The American Book of Days popisuje původ Velikonoc takto: „Není pochyb o tom, že církev ve svých počátcích přijala staré pohanské zvyky a dala jim křesťanský význam.“

 Bible nás varuje, abychom se při uctívání Boha vyhýbali tradicím nebo zvykům, které se mu nelíbí. (Marek 7:6–8) Ve 2. Korinťanům 6:17 čteme: „‚Oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého.‘“ Velikonoce jsou pohanský svátek, a ti, kdo se Bohu chtějí líbit, by je neměli slavit.