V souvislosti s kremací Bible neuvádí žádné konkrétní pokyny. Nenajdeme v ní žádný příkaz ohledně toho, jestli mají být mrtví pohřbeni do země nebo zpopelněni.

 Bible se zmiňuje o tom, že někteří věrní Boží služebníci ukládali mrtvé do hrobu. Například Abraham vyvinul velké úsilí, aby opatřil pohřební místo pro svou manželku Sáru. (1. Mojžíšova 23:2–20; 49:29–32)

 V Bibli se také dočteme o Božích služebnících, kteří ostatky mrtvých spálili. Například když izraelský král Saul a tři jeho synové zemřeli v bitvě, jejich těla zůstala na území nepřátel, kteří s nimi zacházeli nedůstojně. Jakmile se o tom dozvěděli izraelští válečníci, získali těla zmíněných mužů zpátky, spálili je a kosti pohřbili. (1. Samuelova 31:8–13) Z Bible vyplývá, že to byl přijatelný způsob, jak s jejich ostatky naložit. (2. Samuelova 2:4–6)

 Mýtus: Zpopelněného člověka Bůh nemůže vzkřísit.

 Fakt: Pokud chce Bůh někoho vzkřísit, nezáleží na tom, jestli bylo tělo zemřelého pohřbeno do země, zpopelněno, zaniklo v moři nebo ho sežrala divoká zvířata. (Zjevení 20:13) Všemohoucí Bůh dokáže tomu člověku snadno vytvořit nové tělo. (1. Korinťanům 15:35, 38)