Co je to spiritualita? Můžu být zbožný, i když nepatřím k žádnému náboženství?
Co říká Bible
Spiritualita se v Bibli označuje jako „duchovní smýšlení“. Podle Bible je to přání dělat Bohu radost a ochota přizpůsobit se jeho způsobu myšlení. Duchovní člověk je někdo, kdo se snaží žít podle Božích zásad a nechává se vést svatým duchem. a (Římanům 8:5, 6; Efezanům 5:1)
Pojem „duchovní smýšlení“ neboli spiritualita se v Bibli často vysvětluje pomocí kontrastů. Například na rozdíl od duchovního člověka „neduchovní člověk nepřijímá věci Božího ducha“ neboli to, co Bůh učí. (1. Korinťanům 2:14–16) Tělesným lidem jsou vlastní „žárlivost a rozepře“, ale duchovním lidem štědrost a pokoj. (1. Korinťanům 3:1–3) A ti, kdo pomlouvají a rozdělují blízké přátele, jsou označení jako „živočišní lidé bez duchovního smýšlení“. (Juda 19; Přísloví 16:28) b
V tomto článku se dozvíte:
Jak to, že máme spirituální potřeby?
Spirituální potřeby máme proto, že jsme stvoření k Božímu obrazu. (1. Mojžíšova 1:27) Proto není překvapující, že většině lidí k životu nestačí jenom hmotné věci. Chtějí se dozvědět taky něco o tom, na co si nemůžou sáhnout nebo to vidět.
Máme vrozenou schopnost napodobovat vlastnosti, jaké má Bůh Jehova, c například pokoj, milosrdenství a nestrannost. (Jakub 3:17) Lidem, kteří se ho snaží poslouchat, Bůh navíc dává svého ducha. (Skutky 5:32)
Proč je spiritualita důležitá?
Spiritualita neboli duchovní smýšlení „vede k životu a pokoji“ a těmto darům od Boha se nic nevyrovná. (Římanům 8:6)
Život: Bůh slibuje, že duchovně zaměření lidé získají věčný život. (Jan 17:3; Galaťanům 6:8)
Pokoj: Je tím myšlen pokojný vztah s Bohem. Lidi, které nezajímá nic jiného než jejich tělesné potřeby, jsou totiž Božími nepřáteli. (Římanům 8:7) Ti, kdo se snaží duchovní smýšlení rozvíjet, navíc od Boha dostávají „pokoj, který přesahuje veškeré chápání“. (Filipanům 4:6, 7) Takový vnitřní klid jim pomáhá být v životě šťastní. (Matouš 5:3)
Jak můžu duchovní smýšlení neboli spiritualitu rozvíjet?
Zjistěte, co od nás Bůh chce a žijte podle toho. Můžete to udělat tak, že budete číst Bibli, ve které jsou Boží myšlenky. Zapsali je muži, kteří byli „vedeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:21) To, co se dozvíte, vám pomůže uctívat Boha „v souladu s duchem a pravdou“. To znamená, že se necháte vést svatým duchem a tím, co si Bůh přeje. (Jan 4:24)
Proste Boha o pomoc. (Lukáš 11:13) Bůh vám pomůže mít vlastnosti, které duchovního člověka charakterizují. (Galaťanům 5:22, 23) Taky vám může dát moudrost, abyste zvládali životní problémy. (Jakub 1:5)
Snažte se trávit čas s duchovně zaměřenými lidmi. Pomůžou vám, abyste duchovní smýšlení rozvíjeli. (Římanům 1:11, 12) Naopak lidé, kteří se nepodřizují tomu, co si Bůh přeje, můžou vaše duchovní smýšlení oslabit. (Jakub 4:4)
Musím patřit k nějakému náboženství, abych byl zbožný?
To, že někdo patří k nějakému náboženství, z něj ještě nedělá duchovního člověka. Bible říká: „Pokud si někdo myslí, že je zbožný, ale nedrží svůj jazyk na uzdě, klame své srdce a jeho uctívání je zbytečné.“ (Jakub 1:26, poznámka pod čarou)
Na druhou stranu Bible říká, že duchovní lidé uctívají Boha určitým způsobem – tak, jak to on schvaluje. Uznávají, že je jenom „jeden duch“, tedy Boží svatý duch. Tento duch je vede k tomu, aby Boha uctívali jako „jedno tělo“, to znamená jako organizovaná skupina, která se snaží „zachovávat jednotu ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. (Efezanům 4:1–4)
Rozšířené mýty o spiritualitě
Mýtus: Spiritualita zahrnuje všechny cesty, které vedou k vnitřnímu pocitu naplnění a rozvinutí svého potenciálu.
Fakt: Podle Bible je spiritualita způsob života, který je v souladu s tím, co si přeje Bůh. Není to cesta, jak získat vnitřní pocit naplnění nezávisle na něm. Duchovní lidi naplňuje to, že znají svého stvořitele Jehovu a že žijí tak, jak si přeje. (Žalm 100:3)
Mýtus: Člověk může rozvinout svoji spirituální stránku díky radikálnímu sebezapření nebo tomu, že si bude působit bolest.
Fakt: Kruté zacházení s tělem je „svévolný způsob uctívání“ a tělesný styl myšlení. (Kolosanům 2:18, 23) Bible říká, že opravdová spiritualita přináší radost, ne bolest. (Přísloví 10:22)
Mýtus: Jakékoli spojení s duchovní říší, včetně spiritismu a spiritualismu, vede k duchovnímu rozvoji člověka.
Fakt: Jedné z forem spiritismu se někdy říká spiritualismus. Je to víra, že živí lidé můžou komunikovat s duchy zemřelých. Bible ale říká, že „mrtví nevědí vůbec nic“. (Kazatel 9:5) Spiritismus je ve skutečnosti komunikace s duchovními tvory, kteří jsou Božími nepřáteli. Působí Boží hněv a lidem, kteří ho provozují, v duchovním rozvoji brání. (3. Mojžíšova 20:6; 5. Mojžíšova 18:11, 12)
Mýtus: Všechny živé bytosti mají spiritualitu vrozenou.
Fakt: Všechno, co Bůh stvořil, mu přináší slávu. (Žalm 145:10; Římanům 1:20) Ale duchovní smýšlení dokážou rozvíjet jen inteligentní tvorové. Zvířata se řídí instinktem a nemůžou si s Bohem vytvořit přátelství. Jednají na základě tělesných pudů. (2. Petra 2:12) Proto Bible říká, že je rozdíl mezi duchovním myšlením a živočišným myšlením a chováním. (Jakub 3:15; Juda 19)
a Slova, která se v Bibli překládají jako „duch“ mají základní význam „dech“. V širším významu se vztahují na něco, co je neviditelné a co se projevuje jako aktivní síla. Boha Bible popisuje jako nejvyšší duchovní bytost. Duchovní člověk je takový, který se chce nechat vést Boží vůlí a jeho svatým duchem.
b Pojmy „tělesný“ a „neduchovní“ se vztahují na lidi, kteří se rozhodují na základě svých tělesných potřeb a neberou žádný nebo jen velmi malý ohled na Boží zásady.
c Jehova je podle Bible Boží jméno. (Žalm 83:18)