Být svatý znamená nemít nic společného s něčím nečistým. Hebrejské slovo přeložené jako „svatý“ je odvozené od výrazu, který znamená „oddělený“. To, co je svaté, je tedy oddělené neboli vyčleněné z běžného užívání a je to považované za posvátné, a to hlavně proto, že je to čisté.

 Bůh je svatý v nejvyšší možné míře. Bible říká: „Nikdo není svatý jako Jehova.“ a (1. Samuelova 2:2) Bůh proto může právem stanovit, co je svaté a co ne.

 Výraz „svatý“ se dá vztáhnout na cokoli, co má přímou souvislost s Bohem, hlavně na to, co je vyčleněné výhradně pro účely uctívání. Bible například zmiňuje:

•   Svatá místa: Bůh řekl Mojžíšovi u hořícího keře: „Místo, kde stojíš, je svatá zemská půda.“ (2. Mojžíšova 3:2–5)

•   Svaté události: Izraelité ve starověku uctívali Jehovu během každoročních náboženských svátků, kterým se říkalo „svatá shromáždění“. (3. Mojžíšova 23:37)

•   Svaté předměty: Předměty, které se používaly při uctívání Boha ve starověkém chrámu v Jeruzalémě, byly nazývány „svaté náčiní“. (1. Královská 8:4) S těmito posvátnými věcmi se mělo zacházet s náležitou úctou, i když nikdy neměly být uctívány. b

 Ano. Bůh přikazuje křesťanům: „Budete svatí, protože já jsem svatý.“ (1. Petra 1:16) Nedokonalí lidé samozřejmě nikdy nemůžou odpovídat Božím dokonalým požadavkům na svatost. Přesto ti, kdo poslouchají Boží zákony, můžou být Bohem považováni za svaté a přijatelné. (Římanům 12:1) Člověk, který se snaží být svatý, to dokazuje svými slovy i skutky. Například se řídí biblickou radou, abychom se vyhýbali sexuální nemravnosti a stali se „svatými v celém svém chování“. (1. Petra 1:15; 1. Tesaloničanům 4:3)

 Ano. Pokud se někdo přestane řídit Božími normami chování, Bůh už se na něj nebude dívat jako na svatého. Například v biblické knize Hebrejcům apoštol Pavel křesťany oslovuje „svatí bratři“, a přesto je varuje, aby se v nich nevyvinulo „ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha“. (Hebrejcům 3:1, 12)

 Mýtus: Díky celibátu je člověk ještě svatější.

 Fakt: Křesťan se sice může rozhodnout, že zůstane svobodný, ale celibát mu sám o sobě nezaručuje, že ho Bůh bude považovat za svatého. Je pravda, že ti, kdo nevstoupí do manželství, můžou věnovat nerozdělenou pozornost uctívání Boha. (1. Korinťanům 7:32–34) Bible ale ukazuje, že svatí můžou být i ti, kdo jsou vdaní nebo ženatí. Vždyť minimálně jeden Ježíšův apoštol – Petr – měl manželku. (Matouš 8:14; 1. Korinťanům 9:5)