Už malé děti se můžou setkat s tím, že někteří lidé se k druhým chovají jinak jenom proto, že mají jinou barvu pleti nebo pochází z jiné země. Jak můžete svým dětem pomoct, aby se nenechaly ovlivnit předsudky ostatních? Co můžete dělat, když s nimi někdo jedná špatně kvůli jejich rase?

V tomhle článku se dozvíte:

•  Jak dětem vysvětlit, že všichni lidé nejsou stejní

•  Jak s dětmi mluvit o rasismu

•  Jak jít příkladem

•  Co když se vaše dítě stane obětí předsudků

 Co můžete říct. Mezi lidmi je úžasná rozmanitost. Vzhled a zvyky lidí z různých částí světa se hodně liší. Někteří lidé se k těm, kdo jsou jiní než oni, chovají špatně.

 Bible ale učí, že všichni lidé mají společné předky. Jinými slovy, všichni jsme vlastně příbuzní.

 „Zjistili jsme, že když naše děti trávily čas s lidmi různých ras a kultur, samy viděly, že každý člověk si zaslouží naši lásku a respekt.“ (Karen)

 Dřív nebo později se vaše děti setkají se zprávami o rasové diskriminaci nebo nenávistných útocích (tzv. hate crimes). Jak jim vysvětlit, o co jde? Hodně záleží na věku dítěte.

•   Předškoláci. „Malé děti velmi dobře chápou, co je a co není fér,“ říká doktorka Allison Briscoe-Smithová, kterou citoval časopis Parents. „Díky tomu se s nimi dá dobře mluvit o bezpráví.“

•   Školáci. Děti ve věku 6 až 12 let jsou zvědavé a někdy dávají těžké otázky. Snažte se jim odpovídat, jak nejlíp umíte. Mluvte s nimi o tom, co vidí ve škole a v médiích, a vysvětlujte jim, že mít rasové předsudky není správné.

•   Dospívající. Mladí lidé jsou schopní chápat i složitější problémy. Když tedy vaše děti dospívají, máte skvělou příležitost diskutovat s nimi o zprávách, které se týkají rasové diskriminace.

 „Mluvíme s dětmi o rasismu, protože se s tím určitě jednou setkají bez ohledu na to, kde budou žít. Kdybychom o tom doma nemluvili, mohly by přijmout názory lidí, kteří mají předsudky. Děti se můžou setkat se spoustou dezinformací, které se předkládají jako fakta.“ (Tanya)

 Děti napodobují to, co vidí, a proto si jako rodiče musíte dávat pozor, co říkáte a děláte. Například:

•   Vtipkujete o lidech jiné rasy nebo je nějak shazujete? „Vaše děti vás pozorují a poslouchají a přirozeně napodobují vaše chování,“ uvádí Americká akademie dětské a dorostové psychiatrie.

•   Jste rádi ve společnosti lidí z jiných zemí? Pediatrička Alanna Nzomová říká: „Pokud chcete, aby vaše děti dokázaly navazovat vztahy s lidmi, kteří pochází z různého prostředí, měly by vidět, že to taky děláte.“

 „V průběhu let jsme u nás na návštěvě měli hosty z celého světa. Dozvěděli jsme se něco o jejich kuchyni a hudbě, a dokonce jsme si vyzkoušeli jejich tradiční oblečení. Mluvili jsme s dětmi o lidech, ne o jejich rase. A dávali jsme si pozor, abychom nevychvalovali naši kulturu.“ (Katarina)

 I když se dnes hodně mluví o rovnoprávnosti, rasismus je rozšířený. Může se proto stát, že na vaše dítě bude někdo hrubý, zvlášť pokud patříte k nějaké menšině. Co můžete dělat?

 Zjistěte si fakta. Udělal to ten člověk úmyslně, nebo mu to jenom ujelo? (Jakub 3:2) Je potřeba to řešit, nebo to můžete nechat být?

 Je důležité, abyste byli rozumní. V Bibli je dobrá rada: „Nebuď urážlivý.“ (Kazatel 7:9) Rasismus by se neměl zlehčovat. Když vás ale někdo urazí nebo s vámi nejedná fér, nemusí to být tím, že vás nenávidí kvůli vaší rase.

 Každá situace je samozřejmě jiná. Než se tedy rozhodnete něco podniknout, snažte se zjistit, co přesně se stalo.

 Když už znáte všechna fakta, položte si otázky:

•   Opravdu chci, aby si moje dítě myslelo o lidech to nejhorší a bralo každou nadávku jako rasový útok?

•   Nepomohlo by mému dítěti, kdyby se řídilo biblickou radou „Nestarej se příliš o to, co všechno lidé říkají“? (Kazatel 7:21)

 Co když se zdá, že někdo vaše dítě urážel záměrně? Vysvětlete dítěti, že tím, jak bude reagovat, může celou situaci zhoršit nebo zlepšit. Ten, kdo se druhým posmívá, nadává jim nebo si z nich utahuje, se někdy snaží jen provokovat. V takových případech může být nejlepší to ignorovat.

 Někdy ale může být dobré, když se dítě ozve, samozřejmě v klidu a pokud je to bezpečné. Může například říct: „Víš, že to, co jsi mi řekl (nebo udělal), nebylo vůbec hezké?“

 Co když chcete to, co se stalo, nahlásit? Pokud máte o dítě strach nebo si z jakéhokoli jiného důvodu myslíte, že je potřeba situaci řešit, neváhejte se obrátit na vedení školy, nebo dokonce policii.