„Nejde mi to!“ křičí váš syn. „Je to moc těžké! Nikdy se to nenaučím.“ Něco mu nejde, a tak by to nejradši hned vzdal. Neradi vidíte, jak se váš syn s něčím trápí, ale chcete, aby se naučil zvládat překážky. Měli byste mu přiběhnout na pomoc? Měli byste ho nechat to vzdát? Nebo můžete svoje dítě naučit věci nevzdávat?

 Rychle se nevzdávat je důležité. Když rodiče dávají dětem i náročnější úkoly, pomáhají jim tím, aby zlepšovaly svoje schopnosti a dovednosti. Nejspíš jim to pak půjde líp ve škole, budou na tom líp fyzicky i psychicky a budou mít lepší vztahy s druhými. Naproti tomu když se rodiče snaží svoje dítě šetřit a chránit ho před neúspěchy, je pravděpodobnější, že takové dítě bude sklíčené, bude si připadat neschopné a v dospělosti nebude v životě tolik spokojené.

 Vytrvalost se dá trénovat. Dokonce i velmi malé děti se můžou trénovat v tom, aby se hned nevzdaly, když narazí na nějakou překážku nebo problém. V rámci jedné studie nechali odborníci 15měsíční děti, aby sledovaly, jak dospělý plní nějaký úkol a dává mu to zabrat. Když pak tyhle děti samy dostaly nějaký těžší úkol, mnohem víc se snažily.

 „Pamatuju si, jak jsem naše holky učila zavazovat si tkaničky. To se nedá naučit za jeden den. Pokaždé u toho tak 10 nebo 15 minut seděly a snažily se vzpomenout, jak se to dělá. Pak jsem jim pomohla. Trvalo to pár měsíců a někdy se to neobešlo bez slz, ale nakonec to zvládly. Mohla jsem si to usnadnit a koupit jim boty, které se nezavazujou. Když ale chceme děti naučit, aby byly vytrvalé, musíme být vytrvalí i my, rodiče.“ (Colleen)

 Vytrvalost se dá podkopávat. Někteří rodiče můžou odhodlání dítěte dotáhnout něco do konce nevědomky podkopávat. Jak to? Nechtějí, aby utrpělo jeho sebevědomí, a tak mu přiběhnou na pomoc, kdykoli mu něco nejde. Tím mu ale ve skutečnosti můžou uškodit. Jessica Laheyová ve své knize The Gift of Failure píše: „Když naše děti zachráníme … pokaždé, když řeší nějaký těžký úkol, vlastně jim tím říkáme, že jsou neschopné, že to samy nezvládnou a že jim nemůžeme věřit.“ K čemu to může vést? Děti se naučí rychle to vzdávat, když se objeví nějaká překážka, a budou si myslet, že potřebují pomoc dospělého.

 Učte děti, aby byly pracovité. Rodiče můžou dětem úměrně k jejich věku dávat různé domácí práce. Hodně malé děti můžou například třídit prádlo nebo uklízet hračky. Starší děti můžou třeba pomoct vyndat nákup z tašek, prostřít a sklidit stůl, vynést odpadky nebo uklidit menší nepořádek. Dospívající zvládnou i náročnější domácí práce, třeba větší úklid nebo můžou doma něco opravit. Dětem se možná vždycky nechce dělat domácí práce, ale když po nich rodiče odmalička chtějí, aby se do péče o domácnost zapojily, hodně je to naučí. Pomůže jim to, aby byly pracovité a vytrvalé a aby v dospělosti hned neutíkaly od práce, která je náročná, ale je potřeba ji udělat.

 Bible říká: „Každá tvrdá práce přináší užitek.“ (Přísloví 14:23)

 „Nevymýšlejte dětem práci jenom proto, abyste je něčím zaměstnali. To nikdo nemá rád, ani děti. Dejte jim za úkol něco smysluplného. Když je dítě malé, nechte ho utírat prach z nábytku, na který dosáhne. Nebo třeba když myjete auto, dejte mu za úkol umýt místa, na která dosáhne líp než vy. Nezapomeňte pak dítěti říct, že jste rádi, že vám pomohlo.“ (Chris)

 S těžkými úkoly dětem pomozte. Občas děti něco rychle vzdají jenom proto, že neví, jak na to. Takže když chcete, aby se dítě naučilo něco nového, můžete zkusit následující metodu. Nejdřív dítěti sami ukažte, jak se to dělá. Potom to udělejte společně. Pak ho nechte, ať si to vyzkouší a poraďte mu, co by mohlo udělat líp. A nakonec ho nechte, ať to udělá úplně samo.

 Bible říká: „Dal jsem vám totiž příklad, abyste i vy jednali tak, jak jsem já jednal s vámi.“ (Jan 13:15)

 „Z vlastní zkušenosti vím, že když chceme děti naučit, aby se jen tak nevzdávaly, musíme jim v tom jít příkladem. Když chceme, aby rozvíjely nějakou vlastnost, musí ji nejdřív vidět u nás.“ (Doug)

 Pomozte dětem pochopit, že je normální, když nám všechno hned nejde nebo se nám něco nepovede. Nebojte se mluvit o situacích, kdy vám něco nešlo, a jaké dobré výsledky přineslo, když jste to nevzdali. Vysvětlete svému dítěti, že je běžné, když se nám nové věci zdají těžké, a že chybami se člověk učí. Ujistěte ho, že i když se mu něco nepovede, budete ho mít pořád stejně rádi. Se schopností dítěte jen tak věci nevzdávat je to podobné jako se svaly. Čím víc se používají, tím jsou silnější. Takže když vašemu dítěti něco nejde, hned do toho nezasahujte. Dejte mu nějaký čas, aby se s tím popralo samo. V knize Jak mít úspěšné dítě a se píše: „Nejlepším způsobem, jak si mladý člověk může budovat osobnost, je pokusit se o něco v oblasti, kde existuje skutečná a vážná možnost selhání.“

 Bible říká: „Když jsme mladí, je dobré se usilovně namáhat.“ (Nářky 3:27, Contemporary English Version)

 „Když děti necháte, aby se chvíli trápily s něčím, co jim nejde, jenom jim to prospěje. Samozřejmě musí vědět, že máma a táta jsou připravení jim pomoct. Po nějaké době už se trápit nebudou, protože jim to půjde, a navíc se naučí, že vytrvalost se vyplácí.“ (Jordan)

 Chvalte děti za to, že se snaží, ne za to, jak jsou chytré. Například místo abyste řekli „Ten test se ti fakt povedl, jsi opravdu chytrý“, můžete říct „Ten test se ti fakt povedl. Líbilo se mi, jak ses na něj poctivě připravoval“. Proč je důležité děti chválit za úsilí, a ne za to, jak jsou chytré? Když rodiče chválí děti za to, jak jsou inteligentní, „děti pak o sobě pochybují, jakmile se objeví něco náročného nebo něco nevyjde,“ píše doktorka Carol Dwecková. Pokračuje: „Chtějí-li rodiče svým dětem opravdu věnovat nějaký dar, to nejlepší, co mohou udělat, je naučit je milovat výzvy, nechat se fascinovat chybami, mít radost ze snažení a neustále se učit. Potom se nemusí stát otroky chvály.“ b

 Bible říká: „Člověka prověří chvála.“ (Přísloví 27:21)