Rejnok manta přijímá potravu tak, že při pohybu nabírá do tlamy mořskou vodu obsahující plankton. Směs vody a planktonu narazí v tlamě na filtr. Plankton se odrazí a putuje přímo do hltanu, kde ho manta spolkne. Voda filtrem proteče a žábrami se dostane zase ven. Je ale zajímavé, že manta dokáže z vody odfiltrovat plankton, který je mnohem menší než otvory v jejím filtru. Podle vědeckého novináře Eda Yonga je to „něco, co by teoreticky vůbec nemělo být možné“.

 Zajímavé informace: Filtrační systém manty připomíná oboustranné hřebeny uspořádané do pěti oblouků. Některé výčnělky těchto hřebenů jsou sklopené dopředu a jiné dozadu. Když přes ně teče mořská voda, proud se rozdělí. Část vody proteče nad výčnělky a část mezi nimi. Tím vznikají miniaturní víry.

 Když plankton nebo jiné částečky potravy narazí na hranu výčnělků, odrazí se. Zachytí je rychlejší proud, který je odnese do hltanu, kde je manta spolkne. Do hltanu se dostane i plankton, který je tak malý, že by mezi výčnělky prošel. Je to možné díky vírům, které urychlí jeho pohyb a vymrští ho do proudu s potravou. Tenhle filtrační systém mantě umožňuje zachytit i takové částečky potravy, které by jinak protekly mezi výčnělky a skončily by zpátky v moři.

 Filtrační systém, který manta při krmení používá, je navíc samočisticí a neucpává se, a to bez ohledu na to, jak rychle manta plave nebo jak velká koncentrace planktonu ve vodě je.

 Vědci doufají, že se jim podaří navrhnout filtry, které by fungovaly na stejném principu jako filtrační systém manty a které by dokázaly vyčistit odpadní vody od škodlivých mikroplastů.

 Co si o tom myslíte? Je filtrační systém rejnoka manty výsledkem evoluce, nebo ho někdo vymyslel?