Bitva skončila a údolí Elah ztichlo, jenom odpolední vánek si pohrává se stanovými plachtami ve vojenském táboře. U krále Saula se sešlo několik mužů. Je mezi nimi jeho nejstarší syn Jonatan a jeden mladý pastýř, který nadšeně a s rozzářenýma očima vypráví svůj příběh. Tím pastýřem je David. Když popisuje, co se ten den stalo, Saul mu visí na rtech. Co se ale odehrává v Jonatanově mysli? V armádě, která bojuje v Jehovově jménu, slouží už dlouhá léta a zvítězil v mnoha bitvách. Jenže tentokrát hrdinou není on, ale tenhle mladík. David totiž zabil obra Goliáše, a tak teď sklízí chválu a obdiv. Žárlí na něj kvůli tomu Jonatan?

 Jonatanova reakce vás možná překvapí. V Bibli čteme: „A stalo se, že sotva [David] k Saulovi domluvil, Jonatanova duše, ta se spoutala s Davidovou duší a Jonatan si ho zamiloval jako svou vlastní duši.“ Jonatan věnoval Davidovi svoji vojenskou výstroj, včetně luku. To byl mimořádný dar, protože Jonatan byl známý jako skvělý lukostřelec. Dokonce spolu uzavřeli smlouvu – slavnostně se zavázali, že budou přátelé a budou se vzájemně podporovat. (1. Samuelova 18:1–5)

 Tak začalo jedno z nejkrásnějších přátelství, o kterých se píše v Bibli. Pro lidi, kteří slouží Bohu, je přátelství hodně důležité. Když si přátele dobře vybíráme a když jsme jim věrní a podporujeme je, můžeme si vzájemně pomáhat, abychom v této drsné době měli silnou víru v Boha. (Přísloví 27:17) Pojďme se proto podívat, co se o přátelství můžeme od Jonatana naučit.

 Jak se mohli stát přáteli tak rychle? Souvisí to s tím, na čem jejich přátelství stálo. Podívejme se na tu situaci v širších souvislostech. Jonatan to tehdy vůbec neměl lehké. Povaha jeho otce se v průběhu let měnila, a k lepšímu to nebylo. Saul byl kdysi pokorný muž s pevnou vírou, ale časem zpychl a přestal poslouchat Boha. (1. Samuelova 15:17–19, 26)

 Jonatana to určitě hodně trápilo, protože si s otcem byli blízcí. (1. Samuelova 20:2) Je dost možné, že přemýšlel, kolik škody asi Saul způsobí Jehovovu vyvolenému národu. Přestanou kvůli svému králi poslouchat Boha i Saulovi poddaní a přijdou tak o Boží schválení? Pro lidi, kteří stejně jako Jonatan měli Boha na prvním místě, to musela být těžká doba.

 Tyto souvislosti nám pomáhají pochopit, čím udělal mladý David na Jonatana takový dojem. Jonatan si všiml Davidovy pevné víry. Vždyť na rozdíl od všech bojovníků v Saulově armádě se David nenechal zastrašit mimořádnou velikostí Goliáše. Byl přesvědčený, že když jde bojovat ve jménu Jehovy, je mnohem silnější než Goliáš s celou svou výzbrojí. (1. Samuelova 17:45–47)

 Jonatan se před lety pustil do podobné akce. Byl si jistý, že sám se svým zbrojnošem dokáže porazit celý oddíl ozbrojených vojáků. Kde vzal takovou jistotu? Uvědomoval si, že „Jehovovi nic nebrání, aby zachraňoval mnohými nebo nečetnými“. (1. Samuelova 14:6) Jonatan a David tedy měli hodně společného – oba měli pevnou víru v Jehovu a milovali ho. Jejich přátelství nemohlo stát na lepším základu. Je pravda, že mezi nimi byly velké rozdíly. Jonatan byl zkušený válečník, syn krále a mohlo mu být téměř 50 let, zatímco Davidovi ještě asi nebylo ani 20 a byl to obyčejný pastýř. Tyhle rozdíly ale nebyly pro jejich přátelství žádnou překážkou. a

 Smlouva mezi Davidem a Jonatanem jejich přátelství chránila. Jak to? David už totiž věděl, jaký s ním má Jehova plán – má se stát příštím izraelským králem. Zatajil to před Jonatanem? To sotva! Byli přece dobrými přáteli a ti spolu dokážou otevřeně mluvit. Nemají před sebou tajemství a nelžou si. Jak se asi Jonatan cítil, když se dozvěděl, že králem bude David? Možná se celá léta těšil, že králem bude on a dá do pořádku, co jeho otec pokazil. Z Bible se nedozvídáme, jestli pro Jonatana bylo těžké se s tou situací smířit. Dočteme se tam jenom to, co je pro nás podstatné – že dokázal být věrný a měl pevnou víru v Jehovu. Viděl, že Jehova svým duchem Davida podporuje. (1. Samuelova 16:1, 11–13) A tak ho nikdy nezačal brát jako soupeře, ale vždycky ho považoval za přítele, přesně jak slíbil. Jonatanovi záleželo na tom, aby se věci vyvíjely tak, jak si to Jehova přál.

 Davidovi a Jonatanovi přineslo jejich přátelství mnoho dobrého. Co se z toho můžeme naučit? Všichni Boží služebníci by si měli uvědomovat, jak velkou hodnotu přátelství má. Naši přátelé můžou být mladší nebo starší a můžou pocházet z jiného prostředí. Pokud ale mají pevnou víru, budou pro nás obrovským obohacením. Jonatan a David si mnohokrát navzájem dodali sílu a povzbudili se. Oba to potřebovali, protože jejich přátelství mělo ještě projít těžkými zkouškami.

 Saul si Davida rychle oblíbil a svěřil mu velení nad armádou. Netrvalo ale dlouho a král se stal obětí právě toho nepřítele, kterému Jonatan dokázal odolat. Ovládla ho žárlivost. David bojoval proti Filištínům, dávným nepřátelům Izraele, a vítězil v jedné bitvě za druhou. Sláva a obdiv na sebe nenechaly dlouho čekat. Izraelitky dokonce zpívaly: „Saul srazil své tisíce a David své desetitisíce.“ Saul z té písně nebyl vůbec nadšený. V Bibli se píše: „Od toho dne hleděl Saul na Davida neustále podezřívavě.“ (1. Samuelova 18:7, 9) Bál se, že se David bude snažit stát králem místo něj. To byla úplně zbytečná obava. David sice věděl, že po Saulovi bude vládnout on, ale nikdy by ho ani nenapadlo, že by Jehovou ustanoveného krále sám svrhl z trůnu.

 Saul se snažil zařídit, aby David padl v bitvě, ale to se nepovedlo. David pořád vítězil a lidé si ho čím dál víc vážili. Saul se rozhodl udělat z toho záležitost celé domácnosti a od svých sluhů a nejstaršího syna chtěl, aby mu pomohli Davida zabít. Představte si, jak znechucený musel Jonatan být, když se jeho otec snížil k něčemu takovému! (1. Samuelova 18:25–30; 19:1) Jonatan byl věrný syn, ale byl taky věrný přítel. Jenže teď se zdálo, že se bude muset rozhodnout. Bude věrný otci, nebo Davidovi?

 Jonatan otci řekl: „Ať král neubližuje svému služebníku Davidovi... Vždyť ti nijak neublížil. Naopak, velmi ti svou službou prospěl. Nasadil vlastní život, aby zabil toho Filištína.“ Taky otci připomněl, že díky Davidovi Jehova pomohl Izraeli dosáhnout velkého vítězství, a dodal: „Když jsi to viděl, radoval ses. Proč bys ubližoval nevinnému člověku? Proč bys Davida pro nic za nic zabíjel?“ Saul si Jonatana vyslechl, a dokonce přísahal, že Davidovi neublíží. Byl to ale jen světlý okamžik, který rychle pominul. Na Saulovo slovo se nedalo spolehnout. Když David zvítězil v dalších bitvách, žárlivost v Saulovi vyvolala takovou zuřivost, že po něm hodil kopí. (1. Samuelova 19:4–6, 9, 10, Bible21) David ale uhnul a od Saula utekl.

 Taky jste se někdy rozhodovali, komu budete věrní? Bývají to bolestivá rozhodnutí. Někteří lidé zastávají názor, že rodina má být vždycky na prvním místě. Jonatan to ale viděl jinak. Jak by se mohl postavit na stranu svého otce a bojovat proti Davidovi, který byl věrným Jehovovým služebníkem? Jonatan chtěl být věrný především Jehovovi, a proto se rozhodl, že podpoří Davida. To ale neznamená, že svého otce zradil. Byl dál jeho věrným synem, což je vidět z toho, že mu upřímně řekl svůj názor a ne to, co chtěl slyšet. O věrnosti se toho od Jonatana můžeme hodně naučit.

 Jonatan se pokusil u svého otce za Davida znovu přimluvit, ale dopadlo to ještě hůř než posledně. Co tomu předcházelo? David za Jonatanem potají přišel a svěřil se mu, že se bojí o svůj život. „Mezi mnou a smrtí je jen krůček!“ řekl mu. Jonatan se s Davidem domluvil, že zjistí, jestli ho chce Saul stále zabít. David bude schovaný a Jonatan mu střelbou z luku dá vědět, jak se věci mají. Jonatan ho jenom poprosil, aby jeho domácnosti vždycky projevoval věrnou lásku, a to i potom, co Jehova odstraní všechny Davidovy nepřátele. David mu přísahal, že na to bude pamatovat. (1. Samuelova 20:3, 13–27)

 Když pak byl Jonatan se svým otcem a Davida se zastal, krále to rozzuřilo. Nazval ho „synem vzpurné dívky“ a vyčetl mu, že jeho věrnost Davidovi je hanba pro celou rodinu. Potom se ho snažil přesvědčit, aby myslel na vlastní zájmy. Varoval ho: „Po všechny dny, co bude Jišaiův syn živý na zemské půdě, ty a tvé kralování nebudete pevně založeni.“ To ale na Jonatana nijak nezapůsobilo a znovu Davida hájil: „Proč by měl být usmrcen? Co udělal?“ Teď už Saul nezůstal jenom u slov. Popadl kopí a hodil ho po svém synovi! I když to s touhle zbraní uměl a byl i přes svůj věk pořád zdatný bojovník, tentokrát minul. Ponížený Jonatan rozzlobeně odešel. (1. Samuelova 20:24–34)

 Další den ráno se vydal na pole poblíž místa, kde se David ukrýval, a vystřelil z luku. David z domluveného znamení poznal, že Saul má stále v úmyslu ho zabít. Jonatan pak poslal svého sluhu zpátky do města, aby si s Davidem mohli aspoň chvíli popovídat. Oba plakali a Jonatan se s mladým mužem, kterého měl tak rád, rozloučil. Davida teď čekal život štvance. (1. Samuelova 20:35–42)

 Jonatan úspěšně prošel testem nesobeckosti. Satan, nepřítel všech lidí, kteří jsou věrní Bohu, by byl určitě nadšený, kdyby se Jonatan vydal v Saulových stopách a snažil se pro sebe získat moc a slávu. Satan vždycky rád využíval sobecké sklony, které lidé mají. U Adama a Evy s tím slavil velký úspěch. (1. Mojžíšova 3:1–6) U Jonatana ale nepochodil. To pro něho muselo být velké zklamání. Odoláš, až se o to samé bude snažit u tebe? Sobectví se dnes šíří jako epidemie a zdá se, že má vliv na každého. (2. Timoteovi 3:1–5) Vezmeš si z Jonatanovy nesobeckosti a věrnosti příklad?

 Ze Saulovy nenávisti k Davidovi se stala posedlost. Jonatan mohl jen bezmocně přihlížet, jak jeho otec jako šílený shromažďuje armádu a podniká tažení po celé zemi, aby zabil jednoho nevinného muže. (1. Samuelova 24:1, 2, 12–15; 26:20) Účastnil se těchto výprav i Jonatan? Je zajímavé, že v souvislosti s nimi se jeho jméno nikde v Bibli nevyskytuje. Byl věrný Jehovovi, Davidovi a taky svému vlastnímu slibu přátelství, takže něco takového nepřipadalo v úvahu.

 Jonatan nikdy nepřestal mít Davida ze srdce rád. Za nějaký čas si našel příležitost se s ním znovu setkat. Přišel za ním do Choreše, což znamená „lesnaté místo“. Bylo to v málo obývané hornaté oblasti, která se pravděpodobně nacházela několik kilometrů jihovýchodně od Hebronu. Proč Jonatan riskoval, aby se setkal s tímto uprchlíkem? Bible říká, že za Davidem přišel, aby „povzbudil jeho důvěru v Boží ochranu“. (1. Samuelova 23:16, Slovo na cestu) Jak to udělal?

 Svého přítele ujistil: „Neboj se; vždyť ruka mého otce Saula tě nenalezne.“ Kde vzal takovou jistotu? Měl pevnou víru, že Jehova vždycky dosáhne toho, pro co se rozhodne. Davidovi taky řekl: „Budeš králem nad Izraelem.“ S touhle zprávou od Jehovy poprvé přišel před mnoha lety prorok Samuel a Jonatan teď Davidovi připomněl, že na Boží sliby se dá vždycky spolehnout. A jak Jonatan viděl svoji vlastní budoucnost? Řekl: „Já se stanu druhým po tobě.“ Jonatan byl mimořádně pokorný člověk! Vůbec by mu nevadilo sloužit pod velením muže, který byl o 30 let mladší, a být jeho pravá ruka. Na závěr dodal: „Můj otec Saul si toho je také vědom.“ (1. Samuelova 23:17, 18) Hluboko uvnitř Saul věděl, že jeho boj proti muži, kterého Jehova vybral za příštího krále, je odsouzený k nezdaru.

 V následujících letech David na tohle setkání určitě často a s dojetím vzpomínal. Bylo to naposled, co se viděli. Přání stát se druhým po Davidovi se Jonatanovi bohužel nikdy nesplnilo.

 Za nějakou dobu Jonatan doprovázel Saula do bitvy s Filištíny, zapřisáhlými nepřáteli Izraele. Po boku svého otce mohl bojovat s čistým svědomím, protože on sám se nepřipojil k ničemu, co Saul dělal špatně. Bojoval statečně a věrně, ale i tak pro Izrael bitva nedopadla dobře. Saul klesl tak hluboko, že se dokonce uchýlil ke spiritismu, který se podle Božího zákona trestal smrtí. Bůh už proto Saula nepodporoval. Tři ze Saulových synů včetně Jonatana byli ten den zabiti. Saul byl zraněný a nakonec sám ukončil svůj život. (1. Samuelova 28:6–14; 31:2–6)

 David byl zdrcený žalem. Tenhle muž s velkým srdcem oplakával dokonce i Saula, který mu způsobil tolik problémů a trápení. David za Saula a Jonatana složil žalozpěv. Asi nejdojemnější část se týkala Davidova milovaného rádce a přítele: „Svírá se mi nad tebou srdce, bratře můj, Jonatane. Byl jsi mi milý a drahý, tvé přátelství mě okouzlovalo víc než láska žen.“ (2. Samuelova 1:26, Jeruzalémská bible)

 Na svůj slib Jonatanovi David nikdy nezapomněl. Po letech vyhledal jeho chromého syna Mefibošeta a postaral se o něj. (2. Samuelova 9:1–13) Je vidět, že David se toho od Jonatana hodně naučil. Naučil se být věrný, mít svou čest a podporovat přátele, i když to vyžaduje nějaké oběti. Naučíme se to od Jonatana i my? Mohli bychom si najít přátele, jako byl on? A budeme my sami takovými přáteli pro druhé? Pokud budeme svým přátelům pomáhat, aby měli pevnou víru v Jehovu, pokud jim budeme věrní, místo abychom šli sobecky za vlastními zájmy, a pokud pro nás bude věrnost Bohu na prvním místě, druzí v nás budou mít přátele, jako byl Jonatan. A taky napodobíme jeho víru.