Římanům 10:1–21
10 Bratři, dobrá vůle mého srdce a má úpěnlivá prosba k Bohu za ně jsou opravdu k jejich záchraně.+
2 Vždyť jim dosvědčuji,* že mají horlivost+ pro Boha, ale ne podle přesného poznání;+
3 nepodřídili se totiž Boží spravedlnosti,+ protože Boží spravedlnost+ neznali, ale snažili se zřídit svou vlastní.+
4 Vždyť Kristus je konec* Zákona,+ aby každý, kdo projevuje víru, měl spravedlnost.+
5 Mojžíš totiž píše, že člověk, který činil spravedlnost Zákona, bude skrze ni žít.+
6 Ale spravedlnost, která vyplývá z víry, mluví tímto způsobem: „Neříkej ve svém srdci:+ ‚Kdo vystoupí do nebe?‘,+ totiž aby přivedl Krista+ dolů;
7 nebo: ‚Kdo sestoupí do propasti?‘,+ totiž aby přivedl Krista z mrtvých.“+
8 Ale co říká? „To slovo je blízko tebe, v tvých vlastních ústech a v tvém vlastním srdci“;+ totiž „slovo“+ víry, které kážeme.*+
9 Jestliže totiž veřejně prohlašuješ+ ono ‚slovo ve svých vlastních ústech‘, že Ježíš je Pán,*+ a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých,+ budeš zachráněn.+
10 Vždyť srdcem+ se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení+ k záchraně.
11 Písmo totiž říká: „Žádný, kdo na něm zakládá svou víru,+ nebude zklamán.“*+
12 Není totiž rozdíl mezi Židem a Řekem,+ neboť nade všemi je týž Pán, bohatý+ ke všem, kdo ho vzývají.
13 Vždyť „každý, kdo vzývá Jehovovo* jméno, bude zachráněn“.+
14 Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili?+ Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli? Jak zase uslyší, nebude-li někdo kázat?+
15 Jak potom budou kázat, pokud nebyli vysláni?+ Právě jak je napsáno: „Jak půvabné jsou nohy těch, kdo oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!“+
16 Přesto všichni neposlouchali dobrou zprávu.+ Izajáš totiž říká: „Jehovo,* kdo uvěřil v to, co od nás slyšel?“+
17 Víra tedy následuje za slyšeným.+ Slyšené je zase prostřednictvím slova o Kristu.*+
18 Přesto se ptám: Cožpak snad neslyšeli? Vždyť ve skutečnosti „jejich zvuk se roznesl po celé zemi+ a jejich výroky do nejzazších konců* obydlené země“.*+
19 Přesto se ptám: Cožpak snad Izrael nepoznal?+ Nejdříve říká Mojžíš: „Podnítím vás k žárlivosti skrze to, co není národem; podnítím vás k prudkému hněvu skrze hloupý národ.“+
20 Izajáš se však stává velmi smělým a říká: „Byl jsem nalezen těmi, kdo mě nehledali;+ stal jsem se zjevným těm, kdo se po mně neptali.“+
21 Ale o Izraeli říká: „Po celý den jsem rozprostíral ruce k lidu, který je neposlušný+ a odmlouvá.“+
Poznámky
^ „Dosvědčuji.“ Řec. mar·ty·roʹ; lat. te·sti·moʹni·um ... per·hiʹbe·o.
^ Nebo „dovršený (úplný) konec“. Řec. teʹlos.
^ Nebo „ohlašujeme“. Řec. ke·rysʹso·men; lat. prae·di·caʹmus. Srovnej Da, 5:29, ppč. „ohlásili“.
^ Řec. kyʹri·os; J12–14,16–18,22(heb.) ha·ʼa·dhónʹ, „ten Pán“. Nikoli „Jehova“.
^ Nebo „zahanben“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ „Slova o Kristu“, P46א*BCD*Vg; אcASyp „slova Božího“; J7,8,10 „slova Jehovova“.
^ Viz Mt 12:42 ppč.
^ „Obydlené země.“ Dosl. „obydlené“. Řec. oi·kou·meʹnes, ž. r., j. č., čímž je myšlena země.
