Římanům 11:1–36
11 Ptám se tudíž: Cožpak Bůh zavrhl svůj lid?+ Kéž se to nikdy nestane! Vždyť jsem také Izraelita,+ z Abrahamova semene, z kmene Benjamín.+
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který nejdříve uznal.*+ Cožpak nevíte, co říká Písmo ve spojitosti s Elijášem, když naléhal na Boha proti Izraeli?+
3 „Jehovo,* zabili tvé proroky, vykopali tvé oltáře a zůstal jsem sám a hledají mou duši.“*+
4 Co mu však říká božské prohlášení?+ „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“+
5 Tak tedy v nynějším období se také vyskytl ostatek+ podle vyvolení+ díky nezasloužené laskavosti.
6 Jestliže je to z nezasloužené laskavosti,+ pak to již není díky skutkům;+ jinak se již nezasloužená laskavost neprokazuje být nezaslouženou laskavostí.+
7 Co tedy? Právě to, co Izrael s opravdovostí hledá, neobdržel,+ ale obdrželi to vyvolení.*+ Vnímavost ostatních otupěla;+
8 právě jak je napsáno: „Bůh* jim dal ducha hlubokého spánku,+ oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do tohoto dne.“+
9 Také David říká: „Ať se jim jejich stůl* stane léčkou a pastí a kamenem klopýtání a odplatou;+
10 ať se jim zatmí oči, aby neviděli, a stále jim ohýbej hřbet.“+
11 Proto se ptám: Klopýtli tak, že úplně padli?+ Kéž se to nikdy nestane! Ale jejich chybný krok+ je k záchraně lidem z národů,+ aby je [to] podnítilo k žárlivosti.+
12 Jestliže pak jejich chybný krok znamená bohatství pro svět, a jejich úbytek znamená bohatství pro lidi z národů,+ oč více bude znamenat jejich plný počet!*+
13 Nyní mluvím k vám, kteří jste lidé z národů. Jelikož jsem ve skutečnosti apoštolem+ pro národy,+ oslavuji+ svou službu,+
14 zda bych mohl nějak podnítit k žárlivosti [ty, kdo jsou] mé vlastní tělo, a zachránit+ některé z nich.+
15 Jestliže totiž jejich zavržení+ znamená smíření+ pro svět, co [jiného] bude znamenat jejich přijetí než život z mrtvých?
16 Je-li dále [část vzatá jako] první ovoce+ svatá, je i celek; a je-li kořen svatý,+ jsou i ratolesti.
17 Jestliže však některé z ratolestí byly vylomeny, ale ty, ačkoli jsi planou olivou, jsi byl mezi ně naroubován+ a stal ses podílníkem na tučném kořenu+ olivy,+
18 nejásej nad ratolestmi. Jestliže však nad nimi jásáš,+ nejsi to ty, kdo nese kořen,+ ale kořen [nese] tebe.+
19 Řekneš tedy: „Ratolesti byly vylomeny,+ abych já byl naroubován.“+
20 Správně! Byly vylomeny pro [svůj] nedostatek víry,+ ale ty stojíš vírou.+ Přestaň s povýšenými myšlenkami,+ ale měj bázeň.+
21 Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené ratolesti, neušetří ani tebe.+
22 Viz proto Boží laskavost+ a přísnost.+ Vůči těm, kdo padli, je přísnost,+ ale vůči tobě je Boží laskavost, za předpokladu, že zůstaneš v jeho laskavosti;+ jinak budeš odťat i ty.+
23 Také oni, jestliže nezůstanou ve svém nedostatku víry, budou naroubováni;+ Bůh je totiž schopen opět je naroubovat.
24 Jestliže jsi totiž ty byl vyťat z olivovníku, který je od přirozenosti planý, a byl jsi proti přirozenosti naroubován+ na zahradní olivovník, oč spíše budou ti, kdo jsou přirození, naroubováni na svůj vlastní olivovník!+
25 Nechci totiž, abyste vy, bratři, byli v nevědomosti o tomto posvátném tajemství,+ a tak nebyli rozvážní ve svých vlastních očích: že u Izraele částečně nastalo otupení vnímavosti,+ dokud nevejde plný počet*+ lidí z národů,+
26 a tímto způsobem bude celý Izrael+ zachráněn. Právě jak je napsáno: „Osvoboditel vyjde ze Sionu+ a odvrátí bezbožné zvyklosti od Jákoba.+
27 A to je z mé strany ta smlouva s nimi,+ když odejmu jejich hříchy.“+
28 Pravda, vzhledem k dobré zprávě jsou kvůli vám nepřáteli,+ ale vzhledem k [Božímu] vyvolení* jsou milovaní kvůli svým praotcům.+
29 Vždyť dary a povolání od Boha nejsou věci, jichž bude litovat.+
30 Právě jako jste totiž vy kdysi byli neposlušní+ Boha, ale nyní vám bylo projeveno milosrdenství+ kvůli jejich neposlušnosti,+
31 tak také oni jsou nyní neposlušní, což vede k milosrdenství vůči vám,+ aby i jim nyní mohlo být také projeveno milosrdenství.
32 Bůh je totiž všechny spolu uzavřel do neposlušnosti,+ aby jim všem projevil milosrdenství.+
33 Ó hloubko Božího bohatství+ a moudrosti+ a poznání!+ Jak nevyzkoumatelné [jsou] jeho soudy+ a [jak] nevysledovatelné [jsou] jeho cesty!
34 Vždyť „kdo poznal Jehovovu* mysl+ nebo kdo se stal jeho rádcem“?+
35 Nebo: „Kdo mu nejdříve dal, aby mu to muselo být oplaceno?“+
36 Protože od něho a skrze něho a pro něho je všechno.+ Jemu buď sláva navždy.+ Amen.
Poznámky
^ Nebo „znal předem“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „život“. Viz dodatek 4A.
^ „Vyvolení.“ Dosl. „výběr; volba“.
^ „Bůh“, אABVgSyp; J7,8,10,13–15,20 „Jehova“.
^ Tedy stůl pro oběti. Nebo „hostina“.
^ Nebo „plnost“.
^ Nebo „plnost“.
^ „[Božímu] vyvolení.“ Nebo „tomu vyvolení; těm vyvoleným“.
^ Viz dodatek 1D.
