Římanům 14:1–23
14 Vítejte [člověka], který má slabosti+ ve [své] víře, ale ne abyste rozhodovali o vnitřních otázkách.+
2 Někdo má víru, [že může] jíst všechno,+ ale ten, kdo je slabý, jí zeleninu.
3 Ať ten, kdo jí, nepohlíží svrchu na toho, kdo nejí,+ a ať ten, kdo nejí, nesoudí toho, kdo jí, protože ho Bůh přivítal.
4 Kdo jsi ty, abys soudil domácího sluhu [někoho] jiného?+ Svému vlastnímu pánovi stojí nebo padá.+ Skutečně bude postaven, neboť Jehova* ho může postavit.+
5 Někdo soudí, že jeden den převyšuje druhý;+ [někdo] jiný soudí, [že] jeden den je jako všechny ostatní;+ ať je každý plně přesvědčen ve své vlastní mysli.
6 Kdo zachovává den, zachovává jej Jehovovi.* A rovněž kdo jí, jí Jehovovi,*+ neboť vzdává díky Bohu;+ a kdo nejí, nejí Jehovovi,*+ a přesto vzdává díky Bohu.+
7 Nikdo z nás opravdu nežije pouze pro sebe+ a nikdo neumírá pouze pro sebe;
8 vždyť jestliže žijeme, žijeme Jehovovi,*+ nebo jestliže umíráme, umíráme Jehovovi.*+ A proto ať žijeme, či umíráme, patříme Jehovovi.*+
9 Kristus totiž zemřel a opět ožil proto,+ aby byl Pánem nad mrtvými+ i nad živými.+
10 Proč však soudíš svého bratra?+ Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra? Vždyť všichni budeme stát před Božím soudcovským stolcem,+
11 neboť je napsáno: „‚Jakože žiji,‘ říká Jehova,*+ ‚každé koleno přede mnou bude klekat a každý jazyk bude otevřeně uznávat Boha.‘“+
12 Tak tedy každý z nás se bude Bohu* zodpovídat sám za sebe.+
13 Proto již nesuďme jeden druhého,+ ale spíše se rozhodněte tak,+ že nebudete dávat bratrovi+ kámen klopýtání+ nebo příčinu k zakopnutí.
14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněné samo o sobě;+ jen když člověk považuje něco za poskvrněné, je to pro něj poskvrněné.+
15 Jestliže se tedy tvůj bratr rmoutí kvůli pokrmu, nechodíš již ve shodě s láskou.+ Nenič svým pokrmem toho, za něhož zemřel Kristus.+
16 Nepřipusťte proto, aby se o dobru, které děláte, mluvilo k vaší škodě.
17 Vždyť Boží království+ neznamená* jídlo a pití,+ ale [znamená]* spravedlnost+ a pokoj+ a radost+ se svatým duchem.
18 Kdo totiž v tomto ohledu slouží jako otrok pro Krista, je Bohu přijatelný a má schválení lidí.+
19 Proto tedy usilujme o věci, které působí k pokoji,+ a o věci, které jsou k vzájemnému budování.+
20 Přestaň strhávat Boží dílo jen kvůli pokrmu.+ Pravda, všechno je čisté, ale je to škodlivé pro člověka, který jí s podnětem ke klopýtání.+
21 Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.+
22 Víru, kterou máš, měj ve shodě se sebou před zrakem Boha.+ Šťastný je ten, kdo se nevystavuje soudu tím, co schvaluje.
23 Má-li však pochybnosti, již je odsouzen, jestliže jí,+ protože ne[jí] z víry. Vskutku všechno, co není z víry, je hřích.+
Poznámky
^ „Jehova“, J18,23; P46אABC(řec.) ho Kyʹri·os; DVgSyh „Bůh“. Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ „Bohu“, אADVgSyh‚p; B vynechává.
^ Nebo „[je]“.
^ Nebo „není“.
