Římanům 4:1–25
4 Protože to tak je, co řekneme o Abrahamovi, našem praotci+ podle těla?*
2 Kdyby byl například Abraham prohlášen za spravedlivého kvůli skutkům,+ měl by důvod se chlubit; ale ne u Boha.
3 Co totiž říká [text] písma? „Abraham projevoval víru v Jehovu,* a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“+
4 Tomu, kdo pracuje,+ se počítá* plat ne jako nezasloužená laskavost,+ ale jako dluh.+
5 Naproti tomu člověku, který nepracuje, ale věří+ v toho, kdo prohlašuje bezbožného za spravedlivého, je jeho víra počítána za spravedlnost.+
6 Právě jako i David mluví o štěstí člověka,* jemuž Bůh počítá spravedlnost odděleně od skutků:
7 „Šťastni jsou ti, jimž byly prominuty nezákonné skutky+ a jejichž hříchy byly přikryty;+
8 šťastný je muž, jehož hřích Jehova* rozhodně nebude brát v úvahu.“+
9 Přichází tedy toto štěstí na obřezané, nebo také na neobřezané?+ Vždyť říkáme: „Abrahamovi byla jeho víra počítána za spravedlnost.“+
10 Za jakých okolností se tedy počítala? Když byl v obřízce, nebo v neobřízce?+ Ne v obřízce, ale v neobřízce.
11 A obdržel znamení,+ totiž obřízku, jako pečeť* spravedlnosti z víry, kterou měl, dokud [byl] v neobřezaném stavu, aby byl otcem+ všech těch, kdo mají víru,+ zatímco [jsou] v neobřízce, aby jim byla připočtena spravedlnost;
12 a otcem obřezaného potomstva, ne pouze těch, kdo lpí na obřízce, ale také těch, kdo řádně chodí ve šlépějích té víry, kterou měl náš otec+ Abraham ve svém neobřezaném stavu.
13 Abraham ani jeho semeno totiž neměli slib,+ že on bude dědicem světa, skrze zákon, ale skrze spravedlnost z víry.+
14 Jsou-li totiž dědici ti, kdo lpí na zákonu, pak se víra stala zbytečnou a slib byl zrušen.+
15 Zákon ve skutečnosti plodí zlobu,+ ale kde není zákon, tam není ani přestupek.+
16 Bylo to tedy kvůli víře, aby to bylo podle nezasloužené laskavosti,+ aby slib+ byl jistý pro celé jeho semeno,+ nejen pro to, které lpí na Zákonu, ale také pro to, které lpí na Abrahamově víře. (On je otec+ nás všech,
17 právě jak je napsáno: „Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů.“+) To bylo před zrakem Toho, v něhož měl víru, totiž Boha, který oživuje mrtvé,+ a věci, které nejsou, povolává,* jako by byly.+
18 Ačkoli za [hranicí] naděje, přece měl na základě naděje víru,+ že by se mohl stát otcem mnoha národů+ ve shodě s tím, co bylo řečeno: „Takové bude tvé semeno.“+
19 A ačkoli nezeslábl ve víře, bral v úvahu své vlastní tělo, nyní již umrtvené,+ protože mu bylo asi sto let,+ a že i lůno Sáry+ bylo mrtvé.
20 Ale kvůli Božímu slibu+ nezakolísal v nedostatku víry,+ ale stal se mocným svou vírou,+ vzdal Bohu slávu
21 a byl plně přesvědčen, že to, co slíbil, je také schopen učinit.+
22 Proto „mu to bylo počítáno za spravedlnost“.+
23 Ale že „mu to bylo počítáno+“, to nebylo napsáno jen kvůli němu,+
24 ale také kvůli nám, jimž je určeno, aby se [to] počítalo, protože věříme v toho, kdo vzbudil z mrtvých Ježíše, našeho Pána.+
25 On byl vydán kvůli našim přečinům+ a byl vzbuzen, abychom byli prohlášeni za spravedlivé.+
Poznámky
^ „Řekneme o Abrahamovi ... těla“, B; אADVg „řekneme, že Abraham, náš praotec podle těla, získal“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Dosl. „se vypočítává“. Řec. lo·giʹze·tai; lat. in·pu·taʹtur.
^ Nebo „i David vyjadřuje blahopřání člověku“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „potvrzení“.
^ Nebo „svolává“.
