Římanům 6:1–23

6  Co tedy řekneme? Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila nezasloužená laskavost?+  Kéž se to nikdy nestane! Jelikož jsme zemřeli vzhledem k hříchu,+ jak v něm máme ještě dál žít?+  Nebo nevíte, že my všichni, kdo jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše,*+ jsme byli pokřtěni v jeho smrt?+  Svým křtem v jeho smrt jsme tedy byli pohřbeni s ním,+ abychom — právě jako Kristus byl prostřednictvím Otcovy slávy vzbuzen z mrtvých+ — podobně i my chodili v novosti života.+  Jestliže jsme s ním totiž byli sjednoceni* v podobě jeho smrti,+ budeme jistě také [s ním sjednoceni v podobě] jeho vzkříšení,+  protože víme, že naše stará osobnost* byla přibita na kůl s [ním],+ aby naše hříšné tělo* bylo uvedeno do nečinnosti,+ že bychom již dále neměli být otroky hříchu.+  Kdo totiž zemřel, je zproštěn* [svého] hříchu.+  Nadto, jestliže jsme zemřeli s Kristem, věříme, že s ním budeme také žít.+  Víme totiž, že Kristus, když byl nyní vzbuzen z mrtvých,+ již neumírá;+ smrt již nad ním není pánem. 10  Vždyť [smrtí], kterou zemřel, zemřel jednou provždy vzhledem k hříchu,+ ale [život], který žije, žije vzhledem k Bohu.+ 11  Podobně i vy: považujte se skutečně za mrtvé vzhledem k hříchu,+ ale za živé+ vzhledem k Bohu skrze Krista Ježíše. 12  Nedovolte proto, aby hřích dále kraloval ve vašem smrtelném těle,+ abyste poslouchali jeho touhy.+ 13  Ani dále nepředkládejte své údy hříchu jako zbraně nespravedlnosti,+ ale předkládejte se Bohu jako oživení+ z mrtvých, a také své údy [předkládejte] Bohu jako zbraně+ spravedlnosti. 14  Hřích totiž nebude nad vámi pánem, protože nejste pod zákonem,+ ale pod nezaslouženou laskavostí.+ 15  Co [z toho] vyplývá? Máme zhřešit, protože nejsme pod zákonem,+ ale pod nezaslouženou laskavostí?+ Kéž se to nikdy nestane! 16  Nevíte, že předkládáte-li se někomu jako otroci, abyste ho poslouchali, jste jeho otroci, protože ho posloucháte,+ buď hříchu+ s vyhlídkou na smrt,+ nebo poslušnosti+ s vyhlídkou na spravedlnost?+ 17  Ale díky Bohu, že jste byli otroky hříchu, ale ze srdce jste poslechli ten způsob učení, jemuž jste byli předáni.+ 18  Ano, jelikož jste byli osvobozeni+ od hříchu, stali jste se otroky+ spravedlnosti.+ 19  Kvůli slabosti vašeho těla+ mluvím v lidských pojmech: vždyť stejně jak jste předkládali své údy+ jako otroky nečistotě+ a nezákonnosti s vyhlídkou na nezákonnost,* tak nyní předkládejte své údy jako otroky spravedlnosti s vyhlídkou na svatost.+ 20  Když jste totiž byli otroky hříchu,+ byli jste svobodní, pokud jde o spravedlnost. 21  Jaké tedy bylo ovoce,+ které jste tehdy mívali? Věci,*+ za něž se nyní stydíte. Konec* těch věcí je totiž smrt.+ 22  Nyní však, protože jste byli osvobozeni od hříchu, ale stali jste se otroky Boha,+ máte své ovoce+ ke svatosti a nakonec věčný život.+ 23  Mzda,* kterou platí hřích, je totiž smrt,+ ale dar,*+ který dává Bůh, je věčný život+ skrze Krista Ježíše, našeho Pána.+

Poznámky

„Ježíše.“ B vynechává.
Nebo „společně s ním vyrostli“.
Dosl. „starý člověk“.
Nebo „naše tělo patřící hříchu“.
Dosl. „je ospravedlněn od“. Řec. de·di·kaiʹo·tai.
„S vyhlídkou na nezákonnost.“ B vynechává.
Nebo „jste tehdy mívali z těch věcí“.
„Konec.“ Řec. teʹlos.
„Mzda.“ Lat. sti·penʹdi·a.
Dosl. „milostivý dar“. Řec. chaʹri·sma; lat. graʹti·a.