Římanům 8:1–39
8 A tak pro ty, [kdo jsou] ve spojení s Kristem Ježíšem, není žádné odsouzení.+
2 Zákon+ toho ducha,+ který dává život ve spojení s Kristem Ježíšem,+ tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.+
3 Vždyť vzhledem k tomu, že ze strany Zákona byla neschopnost,+ zatímco byl slabý+ prostřednictvím těla, Bůh tím, že poslal svého vlastního Syna+ v podobě hříšného těla+ a kvůli hříchu,+ odsoudil hřích v těle,
4 aby spravedlivý požadavek Zákona byl splněn+ v nás, kteří chodíme nikoli ve shodě s tělem, ale ve shodě s duchem.+
5 Ti, kdo jsou ve shodě s tělem, zaměřují totiž svou mysl na věci těla,+ ale ti, [kdo jsou] ve shodě s duchem, na věci ducha.+
6 Tělesné smýšlení totiž znamená smrt,+ ale duchovní+ smýšlení znamená život a pokoj,
7 protože tělesné smýšlení znamená nepřátelství+ s Bohem, neboť [tělo] není podřízeno Božímu zákonu,+ ani ve skutečnosti nemůže být.
8 Proto ti, kdo jsou v souladu s tělem,+ se nemohou líbit Bohu.
9 Vy však nejste v souladu s tělem, ale s duchem,+ jestliže ve vás opravdu přebývá Boží duch.+ Pokud však někdo nemá Kristova ducha,+ ten mu nepatří.
10 Ale je-li Kristus ve spojení s vámi,+ tělo je opravdu mrtvé kvůli hříchu, ale duch je život+ kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže tedy ve vás přebývá duch toho, který vzbudil Ježíše z mrtvých,+ [pak] ten, kdo vzbudil z mrtvých Krista Ježíše, oživí také vaše smrtelná těla svým duchem, který ve vás přebývá.+
12 A tak, bratři, nejsme zavázáni tělu, abychom žili ve shodě s tělem;+
13 vždyť žijete-li ve shodě s tělem, jistě zemřete;+ umrtvujete-li však zvyklosti těla duchem,+ budete žít.
14 Všichni ti, kdo jsou vedeni Božím duchem, jsou totiž Boží synové.+
15 Vždyť jste neobdrželi ducha otroctví, který opět působí strach,+ ale obdrželi jste ducha+ přijetí za syny,*+ a tímto duchem voláme: „Abba,*+ Otče!“
16 Duch+ sám vydává svědectví+ s naším duchem,+ že jsme Boží děti.+
17 Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové+ s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme,+ abychom také byli spolu oslaveni.+
18 Mám tedy za to, že utrpení+ v nynějším období nejsou ničím ve srovnání se slávou,+ která na nás bude zjevena.
19 Dychtivé očekávání+ tvorstva+ totiž čeká na zjevení Božích synů.+
20 Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti,+ ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil, na základě naděje,+
21 že* i tvorstvo+ bude osvobozeno+ ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.
22 Víme totiž, že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.
23 Nejen to, ale též my, kteří máme první ovoce,+ totiž ducha, ano, i my ve svém nitru sténáme,+ zatímco s opravdovostí čekáme na přijetí za syny,*+ na propuštění ze svých těl výkupným.
24 Byli jsme totiž zachráněni v [této] naději;+ ale naděje, která je vidět, není nadějí. Když totiž člověk nějakou věc vidí, doufá v ni?
25 Doufáme-li+ však v to, co nevidíme,+ dál na to s vytrvalostí+ čekáme.
26 Podobným způsobem se duch+ také připojuje s pomocí pro naši slabost;+ vždyť o co bychom se měli modlit, jak potřebujeme,+ to nevíme, ale duch+ sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými steny.*
27 Ten však, jenž zkoumá srdce,+ ví, co míní duch,*+ protože ten naléhavě prosí za svaté ve shodě s Bohem.+
28 A víme, že Bůh* nechává všechna svá díla+ spolupůsobit k dobru těch, kdo milují Boha, těch, kdo jsou povoláni podle jeho záměru;+
29 protože ty, jimž dal své první uznání,*+ také předem stanovil,*+ aby byli ztvárněni podle obrazu+ jeho Syna,+ aby byl prvorozeným+ mezi mnoha bratry.+
30 Ti, které předem stanovil,+ jsou ti, které také povolal;+ a ti, které povolal, jsou ti, které také prohlásil za spravedlivé.+ Konečně ti, které prohlásil za spravedlivé, jsou ti, které také oslavil.+
31 Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh při nás, kdo bude* proti nám?+
32 Ten, kdo neušetřil ani svého vlastního Syna,+ ale vydal ho za nás všechny,+ proč by nám s ním také laskavě nedal všechno ostatní?+
33 Kdo vznese obžalobu proti Božím vyvoleným?+ Bůh je Ten, kdo [je] prohlašuje za spravedlivé.+
34 Kdo je ten, jenž odsoudí? Kristus Ježíš* je ten, kdo zemřel, ano, spíše ten, kdo byl vzbuzen z mrtvých,* kdo je po Boží pravici,+ kdo za nás také naléhavě prosí.+
35 Kdo nás oddělí od KRISTOVY* lásky?+ Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč?+
36 Právě jak je napsáno: „Kvůli tobě jsme celý den usmrcováni, jsme počítáni za ovce na porážku.“+
37 Z toho všeho naopak vycházíme naprosto vítězně+ prostřednictvím toho, kdo nás miloval.
38 Jsem totiž přesvědčen, že ani smrt, ani život,+ ani andělé,+ ani vlády,+ ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci,+
39 ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.+
Poznámky
^ „Přijetí za syny.“ Dosl. „dosazení za syna“. Řec. hui·o·the·siʹas; lat. a·do·pti·oʹnis fi·li·oʹrum.
^ „Abba.“ Aram. slovo, jež znamená „otec“, nebo „Otče!“.
^ Nebo „protože“.
^ „Přijetí za syny“,אABCVgSyh‚p;P46Dvynechávají.
^ Nebo „se steny, které není možné vyslovit“.
^ Nebo „zná mysl (nebo myšlenku) ducha“.
^ „Bůh“, P46AB; אCDVgSyp vynechávají.
^ Nebo „které znal předem“.
^ Dosl. „předem určil“.
^ Nebo „je; může být“.
^ „Ježíš“, אAC; BDSyp vynechávají.
^ „Z mrtvých“, AC; P46BDVgSyp vynechávají.
^ „Kristovy“, CDItVgSyh‚p; א „Boží“; B „Boží, která je v Kristu Ježíši“.
