Římanům 9:1–33
9 Říkám pravdu+ v Kristu; nelžu,+ poněvadž mé svědomí vydává se mnou svědectví ve svatém duchu,
2 že mám velký zármutek a neustávající bolest v srdci.+
3 Mohl bych si totiž přát, abych byl sám oddělen od KRISTA jako prokletý* ve prospěch svých bratrů,+ svých příbuzných podle těla,+
4 kteří jsou, jako takoví, Izraelité,+ jimž patří přijetí za syny+ a sláva+ a smlouvy+ a darování Zákona+ a posvátná služba*+ a sliby;+
5 jimž patří praotcové+ a z nichž [vzešel] KRISTUS podle těla:+ [Buď] navždy požehnaný Bůh,+ který je nade vším.* Amen.
6 Avšak není to tak, jako by Boží slovo selhalo.+ Ne všichni, kdo [pocházejí] z Izraele, jsou totiž skutečně „Izrael“.+
7 Ani nejsou všichni dětmi proto, že jsou Abrahamovým semenem,+ ale: „Co bude nazváno ‚tvým semenem‘, bude prostřednictvím Izáka.“+
8 Děti v těle+ totiž nejsou skutečně Božími dětmi,+ ale za semeno jsou počítány děti podle slibu.+
9 Slovo slibu totiž znělo: „V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.“+
10 Ale nejen v tom případě, ale také když Rebeka počala dvojčata+ z jednoho [muže], našeho praotce Izáka:
11 Vždyť když se ještě nenarodili ani nekonali nic dobrého nebo podlého,+ aby Boží záměr vzhledem k vyvolení nezůstal závislý na skutcích, ale na Tom, kdo povolává,+
12 bylo jí řečeno: „Starší bude otrokem mladšího.“+
13 Právě jak je napsáno: „Miloval jsem Jákoba, ale Esaua jsem nenáviděl.“+
14 Co tedy řekneme? Je snad u Boha bezpráví?+ Kéž k tomu nikdy nedojde!
15 Vždyť říká Mojžíšovi: „Budu milosrdný k tomu, ke komu opravdu jsem milosrdný, a projevím soucit tomu, komu opravdu projevuji soucit.“+
16 Proto tedy nezáleží na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu,+ který se smilovává.+
17 Vždyť Písmo říká faraónovi: „Právě proto jsem tě ponechal,* abych ukázal ve spojitosti s tebou svou moc a aby mé jméno bylo oznamováno po celé zemi.“+
18 Smiluje se tedy, nad kým si přeje,+ ale koho si přeje, toho nechává, aby se zatvrdil.+
19 Proto mi řekneš: „Proč ještě vyčítá? Kdo totiž odolal jeho výslovné vůli?“+
20 Kdo tedy skutečně jsi, člověče,+ že odmlouváš Bohu?+ Opravdu řekne ztvárněná věc tomu, kdo ji ztvárnil: „Proč jsi mě tak udělal?“+
21 Cože? Nemá hrnčíř+ autoritu nad hlínou, aby udělal z téže hroudy jednu nádobu pro čestné použití, jinou pro nečestné použití?+
22 Jestliže tedy Bůh, ačkoli měl vůli projevit svou zlobu a dát na vědomí svou moc, snášel s mnohou trpělivostí nádoby zloby hodící se ke zničení,+
23 aby dal na vědomí bohatství+ své slávy na nádobách+ milosrdenství, které předem připravil ke slávě,+
24 totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale také z národů,+ [co na tom]?
25 Je to, jak říká také u Ozeáše: „Ty, [kdo] nejsou mým lidem,+ nazvu ‚svým lidem‘, a tu, jež nebyla milována, [nazvu] ‚milovanou‘;+
26 a na místě, kde jim bylo řečeno: ‚Nejste můj lid‘, tam budou nazváni ‚synové živého Boha‘.“+
27 Izajáš nadto volá ohledně Izraele: „Ačkoli počet izraelských synů může být jako mořský písek,+ je to ostatek, jenž bude zachráněn.+
28 Jehova* totiž provede účtování na zemi, dokončí je a zkrátí.“*+
29 Právě jako Izajáš také dříve řekl: „Kdyby nám Jehova* vojsk+ nenechal semeno, stali bychom se podobnými Sodomě a byli bychom učiněni právě jako Gomora.“+
30 Co tedy řekneme? Že lidé z národů, ačkoli o spravedlnost neusilovali, dostihli spravedlnost,+ spravedlnost, která vyplývá z víry;+
31 ale Izrael, ačkoli sledoval zákon spravedlnosti, zákona nedosáhl.+
32 Proč? Protože jej nesledoval vírou, ale jakoby skutky.+ Klopýtli o „kámen klopýtání“,+
33 jak je napsáno: „Pohleďte, kladu na Sionu kámen+ klopýtání a skalní masiv pohoršení,+ kdo však na něm zakládá svou víru, nebude zklamán.“*+
Poznámky
^ Dosl. „anathema“. Řec. a lat. a·naʹthe·ma.
^ „Posvátná služba.“ Řec. la·treiʹa; J17(heb.) weha·ʽavó·dhahʹ, „a služba (uctívání)“. Viz 2Mo 12:25 ppč.
^ Pojednání o slovním spojení „Bůh, který je nade vším“ je v dodatku 6D.
^ „Jsem tě ponechal“, J17,18,22; אAB „povýšil jsem tě“; 2Mo 9:16 v LXX, což zde Pavel cituje, „jsi byl zachován“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „vykoná je spěšně“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „nebude zahanben“.
