Šalomounova píseň 1:1–17
1 Nejskvělejší píseň,*+ která je Šalomounova:+
2 „Kéž mě líbá polibky svých úst,+vždyť tvé projevy něžnosti* jsou lepší než víno.+
3 Pro aróma jsou tvé oleje+ dobré. Jako olej, který se vylévá, je tvé jméno.+ Proto si tě samy dívky zamilovaly.
4 Táhni mě s* sebou;+ poběžme. Král mě uvedl do svých vnitřních místností!+ Mějme přece radost a radujme se v tobě. Zmiňujme se přece o tvých projevech něžnosti více než o víně.+ Zamilovaly si tě zaslouženě.+
5 Jsem dívka černá, ale půvabná, jeruzalémské dcery,+ jako stany Kedara,+ [a přece] jako Šalomounova stanová plátna.+
6 Nehleďte na mne, protože jsem snědá, protože mě zahlédlo slunce. Synové mé vlastní matky se na mne rozhněvali; ustanovili mě za hlídačku vinic, [ačkoli] svou vinici,+ tu, která byla moje, jsem nehlídala.
7 Pověz mi přece, ty, jehož si zamilovala+ má duše, kde paseš,+ kde necháváš uléhat stádo bravu o poledni. Proč jen bych se měla stát podobnou ženě zahalené ve smutku mezi stády tvých společníků?“
8 „Nevíš-li to sama, nejkrásnější mezi ženami,+ vyjdi si ve stopách stáda bravu a pas svá kůzlata vedle bydlišť pastýřů.“
9 „Připodobnil jsem tě ke své klisně ve dvoukolých vozech faraónových,+ družko moje.+
10 Tvé tváře jsou půvabné mezi pletenci vlasů, tvá šíje ve šňůrce korálků.+
11 Uděláme ti zlaté kroužky,+ spolu se stříbrnými cvočky.“
12 „Dokud je král u svého kulatého stolu, můj vlastní nard+ vydává své aróma.+
13 Jako váček myrhy+ je mi můj milý; mezi mými prsy+ stráví noc.
14 Jako hrozen heny+ je mi můj milý mezi vinicemi En-gedi.“+
15 „Pohleď, jsi krásná, družko moje.+ Pohleď, jsi krásná. Tvé oči jsou holubičí.“+
16 „Pohleď, jsi krásný,*+ můj milý, také příjemný. I naše pohovka+ je z listí.
17 Trámy našeho velkolepého domu* jsou cedry,+ náš krov jalovce.
Poznámky
^ Nebo „Nejkrásnější (nejznamenitější) píseň“. Dosl. „Píseň písní“.
^ Dosl. „tvé něžnosti“, mn. č. Heb. do·dhejʹkha.
^ Nebo „za“. Viz Sd 13:11 ppč; Rut 1:16 ppč.
^ „Jsi krásný“, m. r., vztahuje se na jejího milého pastýře.
^ Dosl. „našich domů“.
