Šalomounova píseň 6:1–13
6 „Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější mezi ženami?+ Kam se tvůj milý obrátil, abychom ho hledaly s tebou?“
2 „Můj milý sestoupil do své zahrady,+ k záhonu kořenných rostlin,+ aby pásl+ mezi zahradami a trhal lilie.
3 Já jsem svého milého, a můj milý je můj.+ Pase+ mezi liliemi.“
4 „Jsi krásná, družko moje,+ jako Příjemné město,*+ půvabná jako Jeruzalém,+ vzbuzující posvátnou úctu jako družiny+ seskupené okolo korouhví.+
5 Odvrať ode mne své oči,+ vždyť mě poplašily. Tvé vlasy jsou jako stádo koz, které seskákaly z Gileadu.+
6 Tvé zuby jsou jako stádo dospělých ovcí, které vyšly z koupele. Každá z nich rodí po dvou, žádná z nich neztratila svá mláďata.+
7 Jako dílek granátového jablka jsou tvé spánky za závojem.+
8 Je možná šedesát královen a osmdesát konkubín a dívek bez počtu.+
9 Jediná je má holubička,+ má bezúhonná.+ Jediná, která patří své matce. Ona je ta čistá, té, která ji zrodila. Dcery ji viděly a pak ji prohlásily za šťastnou; královny a konkubíny, a přistoupily k tomu, aby ji chválily:+
10 ‚Kdo je ta žena,+ která shlíží dolů jako úsvit,+ krásná jako úplněk,+ čistá jako žhoucí slunce,+ vzbuzující posvátnou úctu jako družiny seskupené okolo korouhví?‘“+
11 „Do ořechové zahrady+ jsem sestoupila, abych viděla poupata v říčním údolí,+ abych viděla, zda vyrašila réva, zda rozkvetly granátovníky.+
12 Dříve, než jsem to věděla, má vlastní duše mě postavila k dvoukolým vozům mého ochotného lidu.“*
13 „Vrať se, vrať se, Šulamitko! Vrať se, vrať se, ať tě spatříme!“*+
„Co vidíte na Šulamitce?“+
„Cosi jako tanec dvou táborů!“*
