Šalomounova píseň 7:1–13
7 „Jak zkrásněly tvé kroky v sandálech,+ ochotná+ dcero! Křivky tvých stehen jsou jako ozdoby,+ dílo rukou uměleckého řemeslníka.
2 Tvůj pupek je oblá miska. Kéž [v ní] neschází míchané víno.+ Tvé břicho je hromada pšenice oplocená liliemi.+
3 Tvé dva prsy jsou jako dvě mláďata, dvojčata gazely.+
4 Tvá šíje+ je jako slonovinová věž. Tvé oči+ jsou jako rybníky v Chešbonu+ u brány Bat-rabbimu. Tvůj nos je jako libanonská věž, která hledí směrem k Damašku.
5 Tvá hlava na tobě podobá se Karmelu+ a vrkoče+ na tvé hlavě podobají se vlně obarvené na červenofialovo.+ Král je svázán vlněním [vrkočí].+
6 Jak jsi krásná a jak příjemná jsi, milovaná dívko,* mezi největšími potěšeními!+
7 Tvůj vzrůst, ten připomíná palmu,+ a tvé prsy+ hrozny datlí!
8 Řekl jsem: ‚Vystoupím na palmu, abych uchopil stopky datlí.‘+ A kéž se, prosím, tvé prsy stanou podobnými hroznům révy a aróma tvého nosu jablkům,
9 a tvé patro nejlepšímu vínu,+ které hladce klouže pro mého milého,+ hebce stéká přes rty spících.“
10 „Já jsem svého milého+ a vůči mně je jeho dychtivost.+
11 Pojď přece, můj milý, vyjděme do pole;+ ubytujme se přece mezi rostlinami heny.*+
12 Vstaňme přece časně a pojďme na vinice, abychom viděli, zda vyrašila réva,+ rozpukl květ,+ rozkvetly granátovníky.+ Tam ti dám své projevy něžnosti.+
13 Mandragory+ vydaly [své] aróma, a u našich vstupních cest jsou nejvybranější plody všeho druhu.+ Ty nové i ty staré jsem uchovala jako poklad pro tebe, můj milý.
