Žalm 102:1–28
Modlitba ztrápeného, když umdlévá a vylévá svou starost před Jehovou.+
102 Jehovo, slyš přece mou modlitbu;+a kéž k tobě dojde mé vlastní volání o pomoc.+
2 Neskrývej přede mnou obličej v den, kdy jsem v úzkých.+Nakloň ke mně své ucho;+v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi.+
3 Mé dny totiž dospěly ke konci právě jako dým+a samotné kosti se mi rozžhavily do ruda jako ohniště.+
4 Mé srdce bylo postiženo právě jako rostlinstvo a je vysušené,+neboť jsem zapomněl jíst svou potravu.*+
5 Kvůli zvuku mého vzdychání+mi kosti přilnuly k masu.+
6 Skutečně se podobám pelikánovi z pustiny.+Stal jsem se podobným sýčkovi ze zpustošených míst.
7 Vychrtl jsem*a jsem podobný ptáku odloučenému na střeše.+
8 Po celý den mě moji nepřátelé haněli.+Ti, kdo ze mne dělají blázna, dokonce při mně přísahali.+
9 Vždyť jsem jedl popel právě jako chléb;+a to, co piji, jsem dokonce smísil s pláčem+
10 kvůli tvému otevřenému odsouzení a tvému rozhořčení;+vždyť jsi mě pozvedl, abys mě odhodil.+
11 Mé dny jsou jako stín, který se krátí,*+a sám jsem vysušený jako pouhé rostlinstvo.+
12 Pokud jde o tebe, Jehovo, ty budeš bydlet na neurčitý čas+a tvá památka bude po generaci za generací.+
13 Sám povstaneš, smiluješ se nad Sionem,+neboť je období, abys mu byl příznivě [nakloněn],neboť ustanovený čas přišel.+
14 Tvoji sluhové totiž našli zalíbení v jeho kamenech+a na jeho prach zaměřují svou přízeň.+
15 A národy se budou bát Jehovova* jména,+a všichni králové země tvé slávy.+
16 Vždyť Jehova* jistě vystaví Sion;+musí se objevit ve své slávě.+
17 Jistě se obrátí k modlitbě těch [úplně] obnažených+a neopovrhne jejich modlitbou.+
18 To je zapsáno pro budoucí generaci;+a lid, který má být stvořen, bude chválit Jah.*+
19 Vždyť shlédl ze své svaté výše,+až z nebes shlédl Jehova* dokonce na zemi,+
20 aby slyšel vzdychání vězně,+aby uvolnil ty, kdo jsou ustanoveni k smrti;*+
21 aby bylo Jehovovo* jméno oznamováno* na Sionu+a jeho chvála v Jeruzalémě,+
22 až budou sebrány všechny národy+a království, aby sloužily* Jehovovi.+
23 Cestou ztrápil mou sílu,+ukrátil mé dny.+
24 Přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Můj Bože,*neodnímej mě v polovici mých dnů;+tvé roky jsou po všechny generace.*+
25 Dávno jsi položil základy země+a nebesa jsou dílem tvých rukou.+
26 Ony zaniknou, ale ty budeš dále stát;*+a právě jako oděv se všechny obnosí.+Právě jako oblečení je vyměníš, a ukončí svůj běh.+
27 Ty jsi však týž,* a tvé vlastní roky se nenaplní.+
28 Synové tvých sluhů budou dál přebývat;+a jejich vlastní potomstvo před tebou bude pevně založeno.“+
Poznámky
^ Dosl. „svůj chléb“.
^ Možná „Bděl jsem“ na základě jiného odvození heb. slovesa.
^ „Mé dny se zkrátily jako stín“, LXXSyVg a na základě malé opravy v M.
^ Viz dodatek 1C §8.
^ Viz dodatek 1C §8.
^ Viz dodatek 1C §8.
^ Dosl. „syny smrti“.
^ Viz dodatek 1C §8.
^ Dosl. „aby oznamoval Jehovovo jméno“.
^ Nebo „aby uctívaly (prokazovaly posvátnou službu)“. Heb. la·ʽavodhʹ.
^ „Můj Bože.“ Heb. ʼE·liʹ.
^ Dosl. „za (během) generace generací“.
^ Nebo „existovat“. Srovnej 2Mo 9:16, ppč. „tě“.
^ Dosl. „ty jsi on“.
