Žalm 109:1–31
Vedoucímu. Od Davida. Melodie.
109 Bože mé chvály,+ nemlč.+
2 Vždyť ústa ničemného a ústa podvodu se otevřela proti mně.+ Mluvili o mně jazykem falše;+
3 a obklopili mě slovy nenávisti+a stále proti mně bojují bez příčiny.+
4 Pro mou lásku mi stále odporují;+z mé strany však je modlitba.+
5 A prokazují mi špatné za dobré+a nenávist za mou lásku.+
6 Ustanov nad ním někoho ničemnéhoa kéž mu po pravici zůstává stát nějaký odpůrce.*+
7 Až bude souzen, ať vyjde jako někdo ničemný;a jeho modlitba, ta ať se stane hříchem.+
8 Jeho dnů ať se prokáže být málo;+jeho dozorčí úřad* ať převezme někdo jiný.+
9 Ať se z jeho synů stanou chlapci bez otce+a jeho manželka ať je vdovou.+
10 A zcela jistě nech jeho syny bloudit;+a budou žebrata ze svých opuštěných míst budou hledat [potravu].+
11 Ať lichvář klade pasti na všechno, co má,+a cizí+ lidé ať vydrancují výtěžek jeho lopoty.+
12 Kéž nemá nakonec nikoho, kdo by poskytoval milující laskavost,+a kéž se neprokáže být nikdo, kdo by projevil přízeň jeho chlapcům bez otce.
13 Jeho další pokolení ať jsou k odříznutí.+V následující generaci ať je jejich jméno vymazáno.+
14 Ať je připomenuto Jehovovi provinění jeho praotců,+a hřích jeho matky+ — kéž není vymazán.+
15 Ať se prokážou být neustále před Jehovou;+a kéž odřízne vzpomínku* na ně ze samotné země,+
16 protože nepamatoval na to, aby projevoval milující laskavost,+ale stále pronásledoval ztrápeného a chudého muže*+a toho, [jenž je] skleslý v srdci, aby [ho] usmrtil.+
17 A stále miloval zlořečení,+ takže na něho přišlo;+a neměl potěšení v požehnání,+takže se od něho velmi vzdálilo;+
18 a stal se oblečeným do zlořečení jako do oděvu.+Vniklo tedy jako vody do jeho nitra+a jako olej do jeho kostí.
19 Kéž se to pro něho prokáže být jako oděv, kterým se zahaluje,+a jako pás, kterým je neustále opásán.+
20 To je mzda od Jehovy tomu, kdo mi odporuje,+a těm, kdo mluví zle proti mé duši.+
21 Ty jsi však Jehova, Svrchovaný Pán.+Jednej se mnou kvůli svému jménu.+Osvoboď+ mě, protože tvá milující laskavost je dobrá.
22 Jsem totiž ztrápený a chudý+a mé srdce ve mně bylo probodeno.*+
23 Jako stín, když se krátí, musím odejít;+byl jsem setřesen jako kobylka.
24 Kolena se mi rozkolísala postem,+a maso, to mi vyhublo, úplně bez oleje.+
25 A jim jsem se stal něčím k pohanění.+Vidí mě — začínají potřásat hlavou.+
26 Pomoz mi, Jehovo, můj Bože;+zachraň mě podle své milující laskavosti.+
27 A kéž poznají, že je to tvá ruka;+že jsi to, Jehovo, sám udělal.+
28 Oni, oni ať vyslovují zlořečení,+ale ty, ty kéž vyslovíš požehnání.+Povstali, ale ať jsou zahanbeni+a tvůj vlastní sluha ať se raduje.+
29 Ti, kdo mi odporují, ať jsou oblečeni pokořením+a ať se zahalí svou hanbou právě jako pláštěm bez rukávů.+
30 Budu velice chvalořečit Jehovovi svými ústy+a mezi mnoha lidmi jej budu chválit.+
31 Vždyť bude stát po pravici chudého,+aby [ho] zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši.
Poznámky
^ „A ... odpůrce.“ Heb. wesa·tanʹ; LXXVg „Ďábel“.
^ „Jeho dozorčí úřad.“ Heb. pequd·da·thóʹ; řec. e·pi·sko·penʹ au·touʹ; lat. e·pi·sco·paʹtum eʹius. Viz 2Kr 11:18; Sk 1:20.
^ Nebo „zmínku“.
^ „Muže.“ Heb. ʼiš.
^ Dosl. „[někdo] probodl mé srdce“.
