Žalm 115:1–18
115 * Nám nepatří nic, Jehovo, nám nepatří nic,+ale svému jménu vzdej slávu+podle své milující laskavosti, podle své opravdovosti.*+
2 Proč by měly národy říkat:+„Kdepak je jejich Bůh?“+
3 Ale náš Bůh je v nebesích;+vše, co ho těšilo [činit], učinil.+
4 Jejich modly jsou stříbro a zlato,+dílo rukou pozemského člověka.*+
5 Ústa mají, ale nemohou mluvit;+oči mají, ale nemohou vidět;+
6 uši mají, ale nemohou slyšet.+Nos mají, ale nemohou čichat.+
7 Ruce jsou jejich, ale hmatat nemohou.+Nohy jsou jejich, ale chodit nemohou;+z hrdla nevydají zvuk.+
8 Ti, kdo je dělají, stanou se podobnými přesně jim,+všichni, kdo v ně důvěřují.+
9 Izraeli, důvěřuj v Jehovu;+je jejich pomocí a štítem.+
10 Dome Áronův, vložte důvěru v Jehovu;+je jejich pomocí a štítem.+
11 Vy, kdo se Jehovy bojíte, důvěřujte v Jehovu;+je jejich pomocí a jejich štítem.+
12 Jehova si na nás vzpomněl; požehná,+požehná izraelskému domu,+požehná Áronovu domu.+
13 Požehná těm, kdo se bojí Jehovy,+malým stejně jako velkým.+
14 Jehova vám dá přírůstek,+vám a vašim synům.+
15 Vy jste ti požehnaní od Jehovy,+Původce nebe a země.+
16 Pokud jde o nebesa, ta patří Jehovovi,+ale zemi dal lidským synům.*+
17 Mrtví Jah* nechválí+ani ti, kdo sestupují do mlčení.+
18 My* však budeme žehnat Jah*+od nynějška a na neurčitý čas.+Chvalte Jah!*+
Poznámky
^ „Své opravdovosti (pravdivosti; pravdy).“ Heb. ʼamit·teʹkha; lat. ve·ri·taʹte tuʹa.
^ „Pozemského člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
^ Nebo „synům pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
^ „My“, M; LXX „My živí“; Vg „My, kdo jsme naživu“.
^ „Jah“, MT; LXXSyVg „Jehovovi“.
^ Viz 104:35 ppč.
