Žalm 130:1–8

Píseň výstupů. 130  Z hlubin jsem tě vzýval, Jehovo.+   Jehovo,* slyš přece můj hlas.+Kéž se tvé uši prokážou být pozorné k hlasu mých snažných proseb.+   Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor,+ Jah,*Jehovo,* kdo by mohl obstát?+   Vždyť u tebe je [pravé] odpouštění,+aby se tě báli.+   Doufám, Jehovo, má duše doufá,+a čekám na jeho slovo.+   Má duše [čeká] na Jehovu*+více než strážní na jitro,+když vyhlížejí jitro.+   Ať Izrael čeká na Jehovu.+Vždyť u Jehovy je milující laskavost*+a hojně je u něho vyplacení.+   A sám vyplatí Izrael ze všech jeho provinění.+

Poznámky

Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
„Jah.“ Heb. a T(aram.) Jah; LXXVg „Jehovo“. Viz 68:4 ppč.
Viz v. 2 ppč.
Viz v. 2 ppč.
Nebo „věrně oddaná láska“.