Žalm 132:1–18
Píseň výstupů.
132 Pamatuj, Jehovo, pokud jde o Davida,+na všechna jeho pokoření;+
2 jak přísahal Jehovovi,+jak slavnostně slíbil Jákobovu Mocnému:+
3 „Nepůjdu do stanu svého domu.+Nevystoupím na pohovku svého vznešeného lože,+
4 nedám spánek svým očím+ani dřímotu svým vlastním zářícím očím,+
5 dokud nenajdu místo pro Jehovu,+velkolepé bydliště* pro Jákobova Mocného.“+
6 Pohleď, slyšeli jsme to v Efratě,+nalezli jsme to na polích lesa.+
7 Vejděme do jeho velkolepého bydliště;+pokloňme se u jeho podnože.+
8 Pozvedni se přece, Jehovo, ke svému místu odpočinku,+ty a Truhla+ tvé síly.+
9 Ať se tvoji kněží obléknou spravedlností,+a ať tvoji vlastní věrně oddaní radostně volají.+
10 Kvůli Davidovi, svému sluhovi,+neobracej zpět obličej svého pomazaného.*+
11 Jehova přísahal Davidovi,+vpravdě od toho neustoupí:*+„Z plodů tvého břicha+dosadím na tvůj trůn.+
12 Jestliže budou tvoji synové dodržovat mou smlouvu+a mé připomínky, kterým je vyučím,+také jejich synové navždy+budou sedět na tvém trůnu.“+
13 Vždyť Jehova vyvolil Sion;+toužil po něm* jako po obydlí pro sebe:+
14 „To je mé místo odpočinku navždy;+zde budu bydlet, neboť jsem po tom toužil.+
15 Jeho* zásobám potravin budu zcela jistě žehnat.+Jeho chudé nasytím chlebem.*+
16 A jeho kněze obléknu záchranou;+a jeho věrně oddaní budou zcela jistě radostně volat.
17 Tam způsobím, že Davidův roh poroste.+Upravil jsem lampu pro svého pomazaného.*+
18 Jeho nepřátele obléknu hanbou;+ale na něm bude vzkvétat* jeho diadém.“+
Poznámky
^ Nebo „vznešené sídlo“. Dosl. „bydliště“, mn. č. k označení vznešenosti.
^ „Svého pomazaného.“ Heb. meši·cheʹkha; řec. chri·stouʹ; syr. meši·chakh; lat. chriʹsti.
^ Nebo „pravdu, ze které neustoupí“.
^ Nebo „ní“, ž. r. se vztahuje na „Sion“.
^ Nebo „potravou“.
^ „Pro svého pomazaného.“ Heb. lim·ši·chiʹ; řec. chri·stoiʹ; syr. lam·ši·cheh; lat. chriʹsto.
^ Nebo „rozkvete“.
