Žalm 135:1–21

135  Chvalte Jah!*+Chvalte Jehovovo jméno,+předkládejte chválu, Jehovovi sluhové,+   vy, kdo stojíte v Jehovově domě,+v nádvořích domu našeho Boha.+   Chvalte Jah,* neboť Jehova je dobrý.+Hrajte melodie jeho jménu, vždyť je to příjemné.+   Jah si totiž vyvolil dokonce Jákoba,+Izrael jako svůj zvláštní majetek.+   Já totiž dobře vím, že Jehova je velký+a že náš Pán* je víc než všichni [jiní] bohové.*+   Všechno, co Jehovu těšilo [dělat], udělal+v nebesích a na zemi, v mořích a všech vodních hlubinách.*+   Působí, že z nejzazšího konce* země vystupují páry;+udělal i propusti* pro déšť;+vyvádí vítr* ze svých zásobáren,+   on, který srazil egyptské prvorozené,+člověka* i zvíře.+   Poslal doprostřed tebe, Egypte, znamení a zázraky,+na faraóna a na všechny jeho sluhy;+ 10  on, který srazil mnoho národů+a pobil mocné krále,+ 11  ano, Sichona, krále Amorejců,+a Oga, krále Bašanu,+a všechna kananejská království,+ 12  a který dal jejich zemi jako dědictví,+dědictví svému lidu Izraeli.+ 13  Jehovo, tvé jméno je na neurčitý čas.+Jehovo, tvá památka je pro generaci za generací.*+ 14  Vždyť Jehova se ujme pře svého lidu+a pocítí lítost i nad svými sluhy.+ 15  Modly národů jsou stříbro a zlato,+dílo rukou pozemského člověka.*+ 16  Ústa mají, ale nic nemohou mluvit;+oči mají, ale nic nemohou vidět;+ 17  uši mají, ale ničemu nemohou dopřát sluchu.+V jejich ústech rovněž neexistuje žádný duch.*+ 18  Ti, kdo je dělají, stanou se právě jim podobnými,+každý, kdo v ně důvěřuje.+ 19  Izraelský dome, žehnejte přece Jehovovi.+Dome Áronův, žehnejte přece Jehovovi.+ 20  Dome Leviho, žehnejte přece Jehovovi.+Vy, kdo se bojíte Jehovy, žehnejte Jehovovi.+ 21  Ať se ze Sionu žehná Jehovovi,+který přebývá v Jeruzalémě.+Chvalte Jah!*+

Poznámky

„A ... náš Pán.“ Heb. wa·ʼAdho·néʹnu, mn. č. od ʼA·dhónʹ, označuje vznešenost nebo majestát.
„Bohové.“ Heb. a T(aram.) ʼelo·himʹ; řec. the·ousʹ; lat. diʹis.
Nebo „vzdouvajících se vodách“. Heb. tehó·móthʹ; LXXVg „propastech“. Viz 33:7, ppč. „vody“.
Dosl. „blesky“. Heb. bera·qimʹ; jestliže se místo bera·qim čte bedha·qimʹ, potom „propusti“; TLXXSyVg „blesky“. Viz JThS, sv. 3, 1952, s. 214–216.
„Vítr.“ Heb. ruʹach; řec. a·neʹmous a lat. venʹtos, „větry“. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
Dosl. „od pozemského člověka“. Heb. me·ʼa·dhamʹ.
Nebo „pro všechny generace“.
Nebo „člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
Nebo „dech“. Heb. ruʹach; řec. pneuʹma; lat. spiʹri·tus. Srovnej v. 7, ppč. „vítr“; 104:29 ppč.