Žalm 137:1–9
137 U babylónských* řek*+ — tam jsme seděli.+Plakali jsme také, když jsme vzpomínali na Sion.+
2 Na topoly+ uprostřed něho*jsme pověsili své harfy.+
3 Vždyť tam nás ti, kdo nás drželi v zajetí, žádali o slova písně,+a ti, kdo se nám posmívali* — o radování:+„Zazpívejte nám jednu ze sionských písní.“+
4 Jak můžeme zpívat Jehovovu píseň+na cizí zemské půdě?*+
5 Kdybych měl zapomenout na tebe, Jeruzaléme,+ať je zapomnětlivá má pravice.
6 Ať se mi jazyk přilepí k patru,+kdybych na tebe nepamatoval,+kdybych nepovýšil Jeruzalémnad svůj hlavní důvod k radování.+
7 Vzpomeň si,+ Jehovo, pokud jde o syny Edomu,+ na den Jeruzaléma,+jak říkali: „Obnaž [jej]! Obnaž [jej] až do základu v něm!“+
8 Babylónská dcero, která máš být vypleněna,+šťastný bude ten, kdo ti odplatí+tvým vlastním zacházením, kterým jsi zacházela s námi.+
9 Šťastný bude ten, kdo popadne a rozrazítvé děti na kusy o skalní útes.+
Poznámky
^ „Babylónských“, LXXVg; MTSy „bábelských“.
^ Nebo „velké řeky“, tj. Eufratu, pokud zde mn. č. označuje velikost.
^ Dosl. „ní“, v heb. ž. r., vztahuje se na Babylón.
^ „Posmívali.“ Význam heb. slova je nejistý.
^ Dosl. „půdě cizí (země)“.
