Žalm 139:1–24
Vedoucímu. Od Davida. Melodie.
139 Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš [mě].+
2 Sám jsi poznal mé usedání a mé vstávání.+Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence.+
3 Mé cestování a mé uléhání jsi odměřil+a důvěrně ses seznámil i se všemi mými cestami.+
4 Vždyť na mém jazyku není slovo,+ale pohleď, Jehovo, ty to již všechno víš.+
5 Zezadu i zepředu jsi mě oblehl;a kladeš na mne svou ruku.
6 [Takové] poznání je pro mne příliš podivuhodné.+Je tak vysoko, že ho nemohu dosáhnout.+
7 Kam mohu jít od tvého ducha*+a kam mohu utéci od tvého obličeje?+
8 Kdybych vystoupil do nebe, byl bys tam;+a kdybych si rozložil lehátko v šeolu,* pohleď, ty [bys tam byl].+
9 Kdybych si vzal křídla+ úsvitu,abych přebýval v nejodlehlejším moři,+
10 i tam by mě vedla tvá ruka+a tvá pravice by mě uchopila.+
11 A kdybych řekl: „Jistě se mě chvatně zmocní tma!“,+tehdy by noc byla kolem mne světlem.+
12 Ani tma by se neprokázala [jako] příliš temná pro tebe,+ale noc by zářila jako den;+tma by právě tak dobře mohla být světlem.*+
13 Vždyť jsi sám vytvořil mé ledviny;+držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky.+
14 Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.+Tvá díla jsou podivuhodná,+jak si má duše velice dobře uvědomuje.+
15 Mé kosti nebyly před tebou schovány,+když jsem byl dělán vskrytu,+když jsem byl utkáván v nejnižších částech*+ země.
16 Tvé oči viděly i můj zárodek+a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části,pokud jde o dny, kdy byly utvářeny+a nebyla ještě žádná z nich.
17 Jak drahocenné jsou mi tedy tvé myšlenky!+Bože,* kolik jen čítá jejich veliká suma!+
18 Kdybych se je pokoušel spočítat, je jich dokonce víc než zrnek písku.+Probudil jsem se,* a přece jsem pořád s tebou.+
19 Ach, kéž bys, Bože,* zabil ničemného!+Pak jistě ode mne odejdou i muži s vinou krve,*+
20 kteří o tobě říkají věci podle [svého] nápadu;+brali [tvé jméno] nehodným způsobem+ — tvoji protivníci.+
21 Nemám snad v nenávisti ty, kdo tě prudce nenávidí, Jehovo,+a necítím hnus vůči těm, kdo se proti tobě bouří?+
22 Opravdu je nenávidím úplnou nenávistí.+Stali se mi skutečnými nepřáteli.+
23 Prozkoumej mě, Bože,* a poznej mé srdce.+Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky+
24 a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta,+a veď mě cestou+ neurčitého času.
Poznámky
^ „Od tvého ducha.“ Heb. me·ru·cheʹkha; řec. pneuʹma·tosʹ; lat. spiʹri·tu.
^ „Šeolu.“ Heb. šeʼólʹ; řec. haiʹden; syr. la·šiul; lat. in·ferʹnum. Viz dodatek 4B.
^ Dosl. „jako tma, jako světlo“; nebo „tma, stejně jako světlo“.
^ „Bože.“ Heb. ʼEl.
^ „Došel jsem ke svému konci“, tři heb. rkp.
^ Nebo „krvežízniví muži“. Dosl. „muži krví“, v heb. mn. č.
^ „Bože.“ Heb. ʼElóʹah.
^ „Bože.“ Heb. ʼEl.
