Žalm 141:1–10
Davidova melodie.
141 Jehovo, vzýval jsem tě.+ Chvátej přece ke mně.+ Dopřej přece sluchu mému hlasu, když k tobě volám.+
2 Kéž je má modlitba před tebou připravena jako kadidlo,+pozvedání mých dlaní jako večerní obilná oběť.+
3 Postav přece stráž, Jehovo, mým ústům,+postav hlídku přede dveře mých rtů.+
4 Nenakláněj mé srdce k ničemu špatnému,+abych neprováděl nechvalně známé skutky v ničemnosti+s lidmi,* kteří konají to, co ubližuje,+abych se neživil jejich lahůdkami.+
5 Kdyby mě udeřil spravedlivý, byla by to milující laskavost,+a kdyby mě pokáral, byl by to olej na hlavu,+jejž by má hlava nechtěla odmítnout.+Vždyť by tu přesto byla dokonce má modlitba v jejich neštěstích.+
6 Jejich soudci byli svrženi po stranách skalního útesu,+ale slyšeli mé řeči, že jsou příjemné.+
7 Jako když někdo roztíná a štípe na zemi,naše kosti byly rozptýleny u ústí šeolu.+
8 Mé oči jsou však [upřeny] na tebe,+ Jehovo, Svrchovaný Pane.+Tebe činím svým útočištěm.+Nevylévej mou duši.+
9 Uchraň mě od spárů pasti, kterou pro mne nakladli,+a od léček těch, kdo konají to, co ubližuje.+
10 Ničemní všichni spolu padnou do svých vlastních sítí,+zatímco já, já projdu kolem.
Poznámky
^ „Lidmi.“ Heb. ʼi·šimʹ, mn. č. od ʼiš. Viz Iz 53:3, ppč. „lidé“.
