Žalm 142:1–7
Maskil.* Od Davida, když byl v jeskyni.+ Modlitba.
142 Přistoupil jsem k tomu, abych svým hlasem volal o přispění k Jehovovi;+svým hlasem jsem začal volat k Jehovovi o přízeň.+
2 Před ním jsem vyléval svou starost;+dále jsem před ním vyprávěl o své vlastní tísni,+
3 když ve mně umdléval duch.+Tehdy jsi sám poznal mou vozovou cestu.+Na stezce, po které kráčím,+políčili na mne past.+
4 Pohleď na pravici a viz,že mi nikdo nevěnuje uznání.+Mé místo k útěku mi zaniklo;+nikdo se nedotazuje na mou duši.+
5 Volal jsem k tobě, Jehovo, o přispění.+Řekl jsem: „Jsi mé útočiště,+můj podíl+ v zemi živých.“+
6 Věnuj přece pozornost mému snažně prosebnému volání,+vždyť jsem velice zchudl.+Osvoboď mě od mých pronásledovatelů,+neboť jsou silnější než já.+
7 Vyveď přece mou duši až z kobky,+abych chvalořečil tvému jménu.+Ať se kolem mne shromáždí spravedliví,+protože se mnou jednáš vhodně.+
