Žalm 26:1–12

Od Davida. 26  Suď mě,+ Jehovo, neboť jsem chodil ve své vlastní ryzosti+a důvěřoval jsem v Jehovu, abych nekolísal.+   Prozkoumej mě, Jehovo, a vyzkoušej mě;+přečisti mé ledviny* i mé srdce.+   Tvou milující laskavost mám totiž před očima,a chodil jsem ve tvé pravdě.+   Nesedal jsem s muži nepravdy;+a s těmi, kdo tají, co jsou, nevcházím.+   Nenáviděl jsem sbor* zločinců+a s ničemnými nesedám.+   Budu si mýt ruce v nevinnosti+a budu pochodovat kolem tvého oltáře, Jehovo,+   abych způsobil, že bude nahlas* slyšet díkůvzdání,+a abych oznamoval všechna tvá podivuhodná díla.+   Jehovo, zamiloval jsem si obydlí tvého domu+a místo, kde přebývá tvá sláva.+   Neodnímej* mou duši spolu s hříšníky+ani můj život spolu s muži s vinou krve,+ 10  v jejichž rukou je nevázané chování,+a jejichž pravice je plná úplatkářství.+ 11  Pokud jde o mne, já budu chodit ve své ryzosti.+Vyplať mě+ a projev mi přízeň.+ 12  Má vlastní noha bude jistě stát na rovném místě;+mezi shromážděnými davy* budu žehnat Jehovovi.*+

Poznámky

Nebo „mé nejvnitřnější city“. Heb. khil·jó·thaiʹ.
„Sbor.“ Heb. qehalʹ; řec. ek·kle·siʹan; lat. ec·cleʹsi·am.
Dosl. „s hlasem“.
Dosl. „Neshromažďuj“.
„Mezi shromážděnými davy.“ Heb. bemaq·he·limʹ; řec. ek·kle·siʹais; lat. ec·cleʹsi·is.
„Žehnat Jehovovi“, MTSy; LXXVg „ti žehnat, Jehovo“.