Žalm 31:1–24
Vedoucímu. Davidova melodie.
31 Tebe, Jehovo,* jsem učinil svým útočištěm.+Kéž nikdy nejsem zahanben.+Ve své spravedlnosti mi opatři únik.+
2 Nakloň ke mně své ucho.+Rychle mě osvoboď.+Staň se mi skalní pevností,+pevnostním domem, abys mě zachránil.+
3 Vždyť jsi můj skalní útes a má pevnost;+a kvůli svému jménu+ mě povedeš a doprovodíš.+
4 Vyvedeš mě ze sítě, kterou na mne políčili,+neboť ty jsi má tvrz.+
5 Do tvé ruky svěřuji svého ducha.+Vyplatil jsi mě,+ Jehovo,* BOŽE pravdy.*+
6 Opravdu nenávidím ty, kdo prokazují vážnost bezcenným, marným modlám;*+ale pokud jde o mne, já opravdu důvěřuji v Jehovu.*+
7 Budu mít radost a radovat se z tvé milující laskavosti,*+z [toho], že jsi uviděl mé trápení;+věděl jsi o tísních mé duše+
8 a nevydal jsi mě do ruky nepřítele.+Postavil jsi mé nohy na prostorné místo.+
9 Projev mi přízeň, Jehovo,* vždyť jsem v úzkých.+Mrzutostí zesláblo mé oko,+ má duše a mé břicho.+
10 Zármutkem totiž dospěl můj život ke konci,+a má léta ve vzdychání.+Pro mé provinění klopýtla má síla,+a moje kosti zeslábly.+
11 Ze stanoviska všech těch, kdo mi projevují nepřátelství,+ jsem se stal pohanou,+a svým sousedům právě tak,+a děsem svým známým.+Když mě viděli venku, uprchli přede mnou.+
12 Byl jsem zapomenut jako někdo mrtvý, [který není] v srdci;+stal jsem se podobným poškozené* nádobě;+
13 slyšel jsem totiž od mnohých špatnou zprávu,+na všech stranách úlek.+Když se jako jeden [muž] shlukují proti mně,+úkladně plánují, že odejmou mou duši.*+
14 Já však — vložil jsem důvěru v tebe, Jehovo.+Řekl jsem: „Ty jsi můj Bůh.“*+
15 Mé časy jsou v tvé ruce.+Osvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují.+
16 Způsob přece, aby tvůj obličej zazářil nad tvým sluhou.+Zachraň mě ve své milující laskavosti.+
17 Jehovo, kéž nejsem zahanben, vždyť jsem vzýval tebe.+Kéž jsou zahanbeni ničemní,+kéž mlčí v šeolu.+
18 Kéž oněmí falešné rty,+které mluví proti spravedlivému+ bez zábran v domýšlivosti a opovržení.+
19 Jak hojná je tvá dobrota,+ kterou chováš jako poklad pro ty, kdo se tě bojí!+[Kterou] jsi prokázal těm, kdo tě učinili svým útočištěm,před lidskými syny.*+
20 Ukryješ je na tajném místě své osoby*+před srocováním mužů.*+Schováš je ve své chýši před hádkou jazyků.+
21 Požehnaný buď Jehova,*+neboť mi prokázal podivuhodnou milující laskavost+ v městě pod tlakem.+
22 Pokud jde o mne, já řekl, když jsem propadl panice:+„Určitě budu vyhuben z [místa] před tvýma očima.“+Jistě jsi slyšel hlas mých snažných proseb, když jsem k tobě volal o pomoc.+
23 Milujte Jehovu,* všichni jeho věrně oddaní.+Věrné Jehova* bedlivě střeží,+ale nadmíru odplácí každému, kdo projevuje domýšlivost.+
24 Buďte odvážní, a kéž je vaše srdce silné,+vy všichni, kdo čekáte na Jehovu.*+
Poznámky
^ Viz dodatek 1C §10.
^ „Bože pravdy.“ Nebo „pravý Bože“. Heb. ʼEl ʼemethʹ.
^ Viz dodatek 1C §10.
^ Dosl. „marnostem“.
^ Viz dodatek 1C §10.
^ Nebo „věrně oddané lásky“.
^ Viz dodatek 1C §10.
^ Nebo „chybějící“.
^ Nebo „můj život“. Heb. naf·šiʹ; řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam.
^ „Můj Bůh.“ Heb. ʼElo·haiʹ.
^ Nebo „pozemskými lidmi“. Heb. ʼa·dhamʹ.
^ Dosl. „obličeje“. Srovnej 2Sa 17:11, ppč. „osobně“.
^ „Mužů.“ Heb. ʼiš.
^ Viz dodatek 1C §10.
^ Viz dodatek 1C §10.
^ Viz dodatek 1C §10.
^ Viz dodatek 1C §10.
