Žalm 35:1–28

Od Davida. 35  Veď přece můj případ proti mým odpůrcům, Jehovo;*+válči proti těm, kdo válčí proti mně.+   Uchop malý kulatý štít a velký štít+a povstaň mi přece na pomoc,+   a vytáhni kopí a dvojsečnou sekeru vstříc těm, kdo mě pronásledují.+Řekni mé duši: „Já jsem tvá záchrana.“+   Kéž se hanbí a jsou pokořeni ti, kdo loví mou duši.+Kéž jsou obráceni zpět a zaraženi ti, kdo úkladně plánují mé neštěstí.+   Kéž se stanou podobnými plevám před větrem+a ať [je] Jehovův anděl tlačí dál.+   Ať se jejich cesta stane tmou a kluzkými místy+a ať je Jehovův anděl pronásleduje.   Vždyť na mne bez příčiny políčili jámu se sítí;+bez příčiny ji vykopali pro mou duši.*+   Ať na něho přijde zkáza, aniž to ví,+a ať ho chytí jeho vlastní síť, kterou políčil;+ať do ní padne ke zkáze.+   Ale má vlastní duše ať se raduje v Jehovovi;+ať jásá v jeho záchraně.+ 10  Ať všechny mé kosti řeknou:+„Jehovo, kdo je jako ty,+jenž osvobozuješ ztrápeného od někoho silnějšího, než je on,+a ztrápeného a chudého od toho, kdo ho olupuje?“+ 11  Povstávají násilničtí svědkové;+ptají se mě na to, co nevím.+ 12  Odměňují se mi špatným za dobré,+osiřelostí mé duši.+ 13  Pokud jde o mne, když onemocněli, mým oblečením byla pytlovina,+postem jsem trápil svou duši+a má vlastní modlitba se mi vracela na prsa.+ 14  Pokud jde o druha, pokud jde o mého bratra,+chodil jsem jako ten, kdo truchlí pro matku.+Zesmutnělý jsem se skláněl. 15  Když jsem však kulhal, radovali se a scházeli se;+scházeli se proti mně,+sráželi [mě], když jsem to nevěděl;+trhali [mě] na kusy a nemlčeli.+ 16  Mezi odpadlíky, [kteří se] posmívají za koláč,*+bylo skřípání* zubů i proti mně.+ 17  Jehovo,* jak dlouho se [na to] budeš dívat?+Přiveď přece mou duši zpět z jejich poplenění,+ano, mou jedinou*+ od mladých lvů s hřívou. 18  Budu ti chvalořečit ve velkém sboru;*+mezi početným lidem tě budu chválit.+ 19  Kéž jen se nade mnou neradují ti, kdo jsou bez důvodu mými nepřáteli;+pokud jde o ty, kdo mě nenávidí bez příčiny, ti ať nemrkají okem.+ 20  Vždyť nemluví o míru;+ale proti tichým zeměstále úkladně plánují podvodné věci.+ 21  A rozevírají ústa i proti mně.+Řekli: „Aha, aha, naše oko [to] vidělo.“+ 22  Tys viděl, Jehovo.*+ Nemlč.*+Jehovo,* nezůstávej ode mne daleko.+ 23  Procitni přece* a probuď se k mému soudu,+můj Bože, ano Jehovo,* k mému soudnímu případu.+ 24  Suď mě podle své spravedlnosti, Jehovo,* můj Bože,+a kéž se nade mnou neradují.+ 25  Kéž si neřeknou v srdci: „Aha, naše duše!“*+Kéž neřeknou: „Spolkli jsme ho.“+ 26  Ať jsou spolu zahanbeni a zaraženi všichni,+kdo mají radost z mého neštěstí.+Ať jsou oděni hanbou a pokořením ti,+ kdo se nade mnou vypínají.+ 27  Ať radostně volají a radují se ti, které těší má spravedlnost,+a ať ustavičně říkají:+„Ať je veleben Jehova,* který má potěšení z pokoje svého sluhy.“+ 28  A můj vlastní jazyk ať polohlasem pronáší tvou spravedlnost,+po celý den tvou chválu.+

Poznámky

Viz dodatek 1C §10.
„Pro mou duši.“ Heb. lenaf·š; řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam. Viz dodatek 4A.
„Bylo skřípání.“ V heb. je to sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„Odpadlíky, kteří se posmívají za koláč“, tj. bezbožní vtipálkové.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
„Mou jedinou“, ž. r., vztahuje se na „mou duši“, ž. r.
„Ve velkém sboru.“ Heb. beqa·halʹ rav; řec. ek·kle·siʹai; lat. ec·cleʹsi·a.
Viz v. 17, ppč. „Jehovo“.
Nebo „Nebuď hluchý“.
Viz dodatek 1C §10.
LXX dodává „Jehovo“.
Viz v. 17, ppč. „Jehovo“.
Viz dodatek 1C §10.
Tj. ‚Co chtěla naše duše!‘.
Viz dodatek 1C §10.