Žalm 39:1–13
Vedoucímu Jedutuna.*+ Davidova melodie.
39 Řekl jsem: „Budu střežit své cesty,+abych nehřešil svým jazykem,+jako stráž nasadím svým vlastním ústům náhubek,+dokud mám před sebou někoho ničemného.“+
2 Mlčením jsem oněměl;+zůstával jsem zticha o tom, co je dobré,+a moje rozbolestnění bylo zavrženo.
3 Srdce se ve mně rozpálilo;+za mého vzdychání oheň stále hořel.Promluvil jsem svým jazykem:
4 „Jehovo, dej mi poznat můj konec,+a míra mých dnů — jaká je,+abych poznal, jak jsem pomíjivý.+
5 Pohleď, mých dnů jsi učinil jen pár;*+a trvání mého života je před tebou jako nic.+Každý pozemský člověk,* třebaže stojí pevně, jistě není nic než výpar.+ Seʹlah.
6 Muž* jistě chodí jako přelud.+Oni se jistě bouří marně.+Jeden kupí věci a neví, kdo je posbírá.+
7 A teď — v co jsem doufal, Jehovo?*Mé očekávání je vzhledem k tobě.+
8 Osvoboď mě ode všech mých přestupků.+Nevystavuj mě pohaně bláznivého.+
9 Zůstával jsem oněmělý;+ nemohl jsem otevřít ústa,+neboť ty sám jsi jednal.+
10 Odstraň ode mne svou ránu.+Pro nepřátelství tvé ruky jsem dospěl ke konci.+
11 Napravuješ člověka* káráním kvůli provinění+a stravuješ jeho žádoucí věci právě jako mol.+Každý pozemský člověk* je jistě výpar.+ Seʹlah.
12 Slyš přece mou modlitbu, Jehovo,a dopřej přece sluchu mému volání o pomoc.+Nemlč k mým slzám.+Vždyť jsem u tebe jen cizí usedlík,+stejný osadník jako všichni moji praotcové.+
13 Odhlédni ode mne, abych pookřál,+než odejdu a nebudu.“+
Poznámky
^ „Jedutun.“ Nevysvětlený výraz.
^ Dosl. „jen dlaň“.
^ „Pozemský člověk.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
^ „Muž.“ Heb. ʼiš.
^ Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
^ „Pozemský člověk.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
^ „Člověka.“ Heb. ʼiš.
