Žalm 41:1–13
Vedoucímu. Davidova melodie.
41 Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým;+v den neštěstí mu Jehova opatří únik.+
2 Jehova sám ho bude střežit a zachová ho naživu.+Bude prohlášen za šťastného na zemi;+a rozhodně ho nemůžeš vydat duši* jeho nepřátel.+
3 Jehova sám ho bude podporovat na pohovce [v] nemoci;+celé jeho lůžko během jeho nemoci jistě změníš.+
4 Pokud jde o mne, já jsem řekl: „Jehovo, projev mi přízeň.+Uzdrav přece mou duši, vždyť jsem zhřešil proti tobě.“+
5 Pokud jde o mé nepřátele, ti o mně říkají, co je špatné:+„Kdy zemře a jeho jméno skutečně zanikne?“
6 A když [mě] někdo přece přijde navštívit, jeho srdce bude mluvit nepravdu;+posbírá si něco, co ubližuje;vyjde; venku [o tom] bude mluvit.+
7 Jednotně si proti mně spolu šeptají všichni, kdo mě nenávidí;+stále proti mně úkladně plánují něco špatného:+
8 „Je na něho vylito něco neužitečného;*+nyní, když ulehl, již nevstane.“+
9 Také muž, který [byl] se mnou v míru, v něhož jsem důvěřoval,+který jedl můj chléb,+ vyvýšil proti mně [svou] patu.*+
10 Pokud jde o tebe, Jehovo, ty mi projev přízeň a způsob, abych vstal,+abych jim oplatil.+
11 Podle toho opravdu vím, že jsi ve mně nalezl potěšení,protože můj nepřítel nade mnou vítězoslavně nekřičí.+
12 Pokud jde o mne, podepřel jsi mě kvůli mé ryzosti+a postavíš mě před svým obličejem na neurčitý čas.+
13 Požehnaný buď Jehova, BŮH Izraele,+od neurčitého času až do neurčitého času.+Amen a amen.*+
Poznámky
^ Nebo „touze duše“. Heb. beneʹfeš; lat. aʹni·mam; LXX „do rukou“. Viz 35:25 ppč.
^ Dosl. „věc belijalu (neužitečnosti)“.
^ „Vyvýšil proti mně [svou] patu“, MLXXVg.
