Žalm 58:1–11
Vedoucímu. „Nenič.“ Od Davida. Miktam.*
58 Můžete skutečně [ve svém] mlčení mluvit o spravedlnosti?+Můžete soudit v přímosti, synové lidí?*+
2 Oč spíše provozujete srdcem na zemi vyloženou nespravedlnost+[a] připravujete cestu přímo pro násilí svých rukou!+
3 Ničemní jsou již od lůna zvrácenci;+již od břicha pobloudili;mluví lži.+
4 Jejich jed je jako jed hadí,+[jsou] hluší jako kobra, jež si zacpává ucho,+
5 jež nebude naslouchat hlasu zaklínačů,+přestože někdo moudrý spoutává zaklínadly.*+
6 Bože, vyraz jim zuby v ústech.+Zlom i ty čelisti mladých lvů s hřívou, Jehovo.
7 Kéž se rozpustí jako do vod, které odplývají;+kéž napne [luk pro] své šípy, když se hroutí.+
8 Chodí jako hlemýžď, který se vytrácí;*jako potrat nějaké ženy oni určitě nespatří slunce.+
9 Než vaše hrnce ucítí [podpálené] trní,+živě zelené stejně jako hořící, on je odnese jako bouřlivý vítr.+
10 Spravedlivý se zaraduje, protože spatřil pomstu.+Své kroky bude koupat v krvi ničemného.+
11 A lidstvo řekne:+ „Jistěže je pro spravedlivého ovoce.+Jistěže existuje Bůh, jenž soudí* na zemi.“+
Poznámky
^ Nebo „synové pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
^ Viz dodatek 7A pojednávající o tom, že kobry reagují na zvuk.
^ Nebo „který zanechává slizovitou stopu“.
^ „Jenž soudí.“ Heb. šo·fetimʹ, mn. č., odpovídá tvaru ʼElo·himʹ, „Bůh“; mn. č. zde označuje vznešenost a majestát; LXXSyVg uvádějí participium v j. č., „který je soudí“.
