Žalm 90:1–17

Modlitba Mojžíše, muže [pravého] Boha.+ 90  Jehovo,* ty sám ses nám prokázal být skutečným obydlím+během generace za generací.+   Než se zrodily hory+nebo [než] jsi přistoupil k tomu, abys jako v porodních bolestech zrodil zemi+ a úrodnou půdu,*+ano od neurčitého času na neurčitý čas jsi Bůh.*+   Působíš, aby smrtelný člověk* šel zpět do rozdrcené hmoty*+a říkáš: „Jděte zpět, lidští synové.“*+   Vždyť tisíc let je v tvých očích jen jako včerejšek, když minul,+a jako hlídka během noci.+   Smetl jsi je;+ stávají se pouhým spánkem;+zrána [jsou] právě jako zelená tráva, která se mění.+   Zrána vyhání květy a musí se změnit;+navečer vadne a jistě usychá.+   Vždyť jsme dospěli ke konci v tvém hněvu+a byli jsme rozrušeni tvým vztekem.+   Postavil sis naše provinění přímo před sebe,+naše utajené věci před svůj jasný obličej.*+   Vždyť všechny naše dny se nachýlily v tvém rozlícení;+své roky jsme skončili právě jako zašeptání.+ 10  Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let;+a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let,+přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují;+vždyť to jistě rychle mine, a my ulétáme.+ 11  Kdo zná sílu tvého hněvu+a tvé rozlícení podle bázně před tebou?+ 12  Ukaž [nám] právě, jak počítat své dny tak,+abychom získali moudré+ srdce. 13  Jehovo, vrať se přece!+ Jak dlouho to bude?+A pociť lítost nad svými sluhy.+ 14  Nasyť nás ráno svou milující laskavostí,*+abychom radostně volali a radovali se po všechny své dny.+ 15  Rozraduj nás způsobem odpovídajícím dnům, v nichž jsi nás trápil,+rokům, kdy jsme viděli neštěstí.+ 16  Kéž se tvá činnost vyjeví tvým vlastním sluhům+a tvá nádhera na jejich synech.+ 17  A ať se nad námi prokáže být příjemnost Jehovy,* našeho Boha,+a dílo našich rukou na nás přece pevně založ.+Ano, dílo našich rukou přece pevně založ.+

Poznámky

Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
Nebo „nebo než byla v porodních bolestech zrozena země a úrodná půda“, na základě změněného značení samohlásek.
Nebo „Božský“. Heb. ʼEl; syr. ʼA·la·h; lat. Deʹus.
Nebo „do prachu“, jakoby do rozdrcené neboli rozmělněné země.
Dosl. „pozemský člověče“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Smrtelný člověk.“ Heb. ʼenóšʹ.
Dosl. „světelné těleso tvého obličeje“.
Nebo „věrně oddanou láskou“.
Viz v. 1 ppč.