Žalm 95:1–11

95  Pojďte, volejme radostně k Jehovovi!+Vítězoslavně křičme k naší Skále záchrany.+   Pojďme před jeho osobu* s díkůvzdáním;+s melodiemi k němu vítězoslavně křičme.+   Vždyť Jehova je velký Bůh*+a velký Král nad všemi [jinými] bohy,*+   on, v jehož ruce jsou nejvnitřnější hlubiny* země+a jemuž patří štíty hor;+   jemuž moře, které sám udělal, patří+a jehož vlastní ruce utvořily souš.+   Vejděte, uctívejme a klanějme se;+poklekněme před Jehovou,+ naším Původcem,+   vždyť je náš Bůh, a my jsme lid jeho pastvy a ovce jeho ruky.+Jestliže dnes budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu,+   nezatvrzujte své srdce jako u Meriby,*+jako ve dni Masy* v pustině,+   když mě vaši praotcové podrobili zkoušce;+zkoumali mě, viděli také mou činnost.+ 10  Čtyřicet let jsem stále cítil hnus vůči [té]* generaci+a přistoupil jsem k tomu, abych řekl:„Jsou lid scestný v srdci+a sami nepoznali mé cesty.“+ 11  O nich jsem přísahal ve svém hněvu:+„Jistě nevstoupí do mého místa odpočinku.“*+

Poznámky

Dosl. „obličej“. Srovnej 2Mo 33:14, 15 a 2Sa 17:11, ppč. „osobně“.
„Velký Bůh.“ Heb. ʼEl ga·dhólʹ.
„Nad všemi [jinými] bohy.“ Heb. ʽal-kol-ʼelo·himʹ.
Nebo „oblasti [k prozkoumání]“. Na základě opravy v M v souladu s LXX „vzdálená místa“.
Nebo „při hádce“, M; LXX „při rozhořčení“; Vg „při podráždění“.
Znamená „zkoušení; zkouška“; LXXVg „pokušení“.
„Té“, LXXSyVg; MT vynechávají.
„Odpočinku“, LXXVg.