1. Korinťanům 14:1–40
14 Usilujte o lásku, a přece se horlivě stále snažte o duchovní dary,+ ale především abyste prorokovali.+
2 Kdo totiž mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu, neboť nikdo nenaslouchá,+ ale on duchem mluví posvátná tajemství.+
3 Kdo však prorokuje, buduje+ a povzbuzuje a utěšuje lidi svou řečí.
4 Kdo mluví jazykem, buduje sebe, ale kdo prorokuje, buduje sbor.
5 Rád bych, abyste všichni mluvili jazyky,+ ale dávám přednost tomu, abyste prorokovali.+ Kdo prorokuje, je vskutku větší než ten, kdo mluví jazyky,+ pokud skutečně nepřekládá, aby byl sbor budován.
6 Ale kdybych tentokrát přišel, bratři, a mluvil k vám jazyky, co dobrého bych pro vás udělal, pokud bych k vám nemluvil buď se zjevením,*+ nebo s poznáním,+ nebo s proroctvím, nebo s vyučováním?
7 Je to tak, že neživé věci,* ať flétna, či harfa, vydávají zvuk;+ pokud neudělá mezi tóny interval, jak se pozná, co se na flétnu nebo na harfu hraje?
8 Vpravdě totiž, jestliže trubka vydá nezřetelné zatroubení, kdo se přichystá k bitvě?+
9 Stejně také, pokud jazykem nepronášíte snadno srozumitelnou řeč,+ jak se pozná, co se mluví? Budete vskutku mluvit do vzduchu.+
10 Možná, že je ve světě tak mnoho druhů hlásek, a přece žádný [druh] není bez významu.
11 Jestliže tedy nerozumím síle hlásky, budu cizincem pro toho, kdo mluví,+ a kdo mluví, bude cizincem pro mne.
12 Tak i vy, jelikož horlivě toužíte po [darech] ducha,*+ snažte se jimi oplývat pro budování sboru.+
13 Ať se tedy ten, kdo mluví jazykem, modlí, aby překládal.+
14 Vždyť modlím-li se jazykem, je to můj [dar] ducha, který se modlí,+ ale má mysl je neplodná.
15 Co tedy dělat? Budu se modlit s [darem] ducha, ale budu se také modlit se [svou] myslí. Budu zpívat chválu s [darem] ducha,+ ale budu také zpívat chválu se [svou] myslí.+
16 Jinak jestliže předkládáš chválu s [darem] ducha, jak ten, který zaujímá sedadlo obyčejného člověka, řekne „amen“+ k tvému vzdávání díků, když neví, co říkáš?
17 Vzdáváš díky sice znamenitým způsobem, ale druhý člověk není budován.+
18 Děkuji Bohu, že mluvím více jazyky než vy všichni.+
19 Nicméně ve sboru bych raději promluvil pět slov se svou myslí, abych také ústně poučil jiné, než deset tisíc slov jazykem.+
20 Bratři, nestaňte se malými dětmi ve schopnostech porozumění,+ ale buďte nemluvňaty vzhledem ke špatnosti;+ avšak staňte se dospělými ve schopnostech porozumění.+
21 V Zákoně je napsáno: „‚K tomuto lidu budu mluvit+ jazyky cizinců a rty cizích lidí,*+ a přesto ani potom na mne nebudou dbát,‘ říká Jehova.“*+
22 Proto jazyky nejsou znamením+ pro věřící, ale pro nevěřící,+ kdežto prorokování není pro nevěřící, ale pro věřící.+
23 Jestliže se tedy celý sbor sejde na jednom místě a všichni mluví jazyky,+ ale vejdou obyčejní lidé nebo nevěřící, neřeknou, že jste šílení?
24 Ale jestliže všichni prorokujete a vejde nějaký nevěřící nebo obyčejný člověk, je všemi kárán,+ je všemi bedlivě zkoumán;
25 tajemství jeho srdce vycházejí najevo,+ takže padne na tvář,* bude uctívat Boha a oznamovat: „Bůh je skutečně mezi vámi.“+
26 Co tedy dělat, bratři? Když se sejdete, jeden má žalm,* jiný má vyučování, jiný má zjevení, jiný má jazyk, jiný má výklad.+ Ať se všechno děje k budování.+
27 A jestliže někdo mluví jazykem, ať se to omezí na dva nebo nanejvýš tři, a po sobě; a ať někdo překládá.+
28 Ale jestliže tam není překladatel, ať ve sboru mlčí a mluví k sobě+ a k Bohu.
29 Dále, ať mluví dva nebo tři proroci+ a ať druzí rozlišují význam.+
30 Jestliže však někdo jiný+ dostane zjevení, zatímco tam sedí, ať ten první mlčí.
31 Vždyť můžete všichni prorokovat+ jeden po druhém, aby se všichni učili a všichni povzbudili.+
32 A [dary] ducha* proroků mají proroci ovládat.
33 Bůh totiž není [Bohem] nepořádku,+ ale pokoje.+
Jako ve všech sborech svatých,
34 ať ženy ve sborech mlčí,+ neboť jim není dovoleno mluvit, ale ať se podřizují,+ jak říká i Zákon.+
35 Jestliže se tedy chtějí něco naučit, ať se zeptají doma svých vlastních manželů, neboť je potupné,+ aby žena mluvila ve sboru.
36 Cože? Vyšlo snad Boží slovo od vás+ nebo snad dosáhlo jenom až k vám?
37 Jestliže si někdo myslí, že je prorok nebo obdarovaný duchem,* ať uzná, co vám píšu, protože* to je Pánovo přikázání.+
38 Jestliže je však někdo nevědomý, zůstává nevědomý.
39 Horlivě se tedy, moji bratři, stále snažte o prorokování,+ a přece nezakazujte mluvení jazyky.+
40 Ale ať se všechno děje slušně a uspořádaně.*+
Poznámky
^ Dosl. „odkrytím; odhalením“. Řec. a·po·ka·lyʹpsei.
^ Nebo „věci bez duše“. Řec. aʹpsy·cha.
^ Dosl. „jste horliví o duchy“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Dosl. „odlišných (lidí)“.
^ Nebo „vrhne [se] tváří k zemi“.
^ Nebo „posvátnou skladbu“.
^ Dosl. „A duchové“.
^ „Obdarovaný duchem.“ Dosl. „duchovní (člověk)“.
^ Nebo „že“.
^ Nebo „podle řádu“. Řec. ka·taʹ taʹxin. Viz 4Mo 1:52, ppč. „tábor“.
