1. Královská 17:1–24

17  A Tišbean Elijáš*+ z obyvatel* Gileadu+ přistoupil k tomu, aby řekl Achabovi: „Jakože žije Jehova, BŮH Izraele,+ před nímž já stojím,*+ během těchto let nenastane ani rosa, ani déšť,+ jedině z nařízení mého slova!“+  Nyní k němu přišlo Jehovovo slovo+ a říkalo:  „Odejdi odtud a obrátíš se k východu a skryješ+ se v říčním údolí Kerit, jež je východně od Jordánu.  A stane se, že bys měl pít z říčního údolí,+ a jistě přikážu krkavcům,+ aby tě tam zásobovali potravou.“+  Okamžitě šel a učinil podle Jehovova slova,+ a tak šel a usídlil se u říčního údolí Kerit, jež je východně od Jordánu.*  A krkavci mu přinášeli chléb a maso ráno, a chléb a maso večer a stále pil z říčního údolí.+  Na konci několika dnů se však stalo, že říční údolí vyschlo,+ protože na zemi nenastal žádný liják.  Nyní k němu přišlo Jehovovo slovo a říkalo:+  „Vstaň a jdi do Carefatu,+ který patří Sidonu, a tam budeš bydlet. Pohleď, jistě tam přikážu ženě, vdově, aby tě zásobovala potravou.“ 10  Vstal tudíž a šel do Carefatu a vešel do vchodu do města; a pohleďme, byla tam žena, vdova, jež sbírala kusy dřeva. Zavolal na ni tedy a řekl: „Prosím, přines mi doušek vody v nádobě, abych se napil.“+ 11  Když začala odcházet, [aby] ji přinesla, přikročil k tomu, aby na ni zavolal a řekl: „Prosím, přines mi ve své ruce kousek chleba.“+ 12  Na to řekla: „Jakože žije Jehova, tvůj Bůh,+ nemám žádný kulatý koláč,*+ jenom hrst+ mouky ve velkém džbánu a trochu oleje+ v malém džbánu; a tady sbírám pár kousků* dřeva a vejdu a udělám něco pro sebe a pro svého syna a budeme to muset sníst a zemřít.“+ 13  Potom jí Elijáš řekl: „Neboj se.+ Vejdi, učiň podle svého slova. Jenom mi nejdřív udělej z toho, co tam je, malý kulatý koláč+ a vyneseš mi jej, a pro sebe a svého syna můžeš něco udělat potom. 14  Tak totiž řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Velký džbán mouky se nevyčerpá a malý džbán oleje neselže až do dne, kdy dá Jehova na povrch zemské půdy liják.‘“+ 15  Šla tedy a učinila podle Elijášova slova; a nadále jedla, ona spolu s ním a svou domácností, po [ty] dny.+ 16  Velký džbán mouky se nevyčerpal a malý džbán oleje neselhal,+ podle Jehovova slova, jež mluvil prostřednictvím Elijáše. 17  A po těchto věcech se stalo, že syn té ženy, paní domu, onemocněl, a jeho nemoc byla tak krutá, že v něm nezůstal dech.+ 18  Na to řekla Elijášovi: „Co s tebou mám společného,*+ muži [pravého] Boha? Přišel jsi ke mně, abys připomněl mé provinění+ a usmrtil mého syna.“ 19  Ale řekl jí:* „Dej mi svého syna.“ Nato jí ho vzal z náruče a odnesl ho nahoru do nástřešní místnosti,+ kde bydlel, a položil ho na své vlastní lehátko.+ 20  A začal volat k Jehovovi a říkat: „Ó Jehovo, můj Bože,+ to také na vdovu, u které přebývám jako [někdo] cizí, musíš přivést škodu tím, že usmrcuješ jejího syna?“ 21  A přistoupil k tomu, aby se třikrát natáhl nad dítětem+ a volal k Jehovovi a říkal: „Jehovo, můj Bože, prosím, způsob, aby se duše+ toho dítěte do něho vrátila.“ 22  Nakonec Jehova naslouchal Elijášovu hlasu,+ takže se duše dítěte do něho vrátila, a ono ožilo.+ 23  Elijáš nyní dítě vzal a snesl ho dolů z nástřešní místnosti do domu a dal ho jeho matce; potom Elijáš řekl: „Vidíš, tvůj syn je naživu.“+ 24  A tak žena Elijášovi řekla: „Teď vskutku vím, že jsi Boží muž+ a že Jehovovo slovo v tvých ústech je pravé.“*+

Poznámky

Nebo „jemuž jsem k službám“.
„Z obyvatel“, MSyVg; LXX a na základě malé opravy v M „z Tišbe“.
Znamená „můj Bůh je Jehova“. Heb. ʼE·li·jaʹhu; LXX „Eliu“; Vg „Elias“.
Dosl. „před Jordánem“.
Dosl. „dva kousky“.
Nebo „nemám spíž, kam se obrátit“.
Dosl. „Co [je] mě a tobě?“. Heb. idiom; odmítavá otázka. Viz dodatek 7B.
„Ale Elijáš řekl ženě“, LXX.
Dosl. „pravda“. Heb. ʼemethʹ.