1. Královská 2:1–46
2 A posléze se přiblížily Davidovy dny, aby zemřel;+ a přistoupil k tomu, aby přikázal svému synu Šalomounovi a řekl:
2 „Jdu cestou celé země+ a ty budeš silný+ a prokaž se být mužem.+
3 A budeš dodržovat závazek k Jehovovi, svému Bohu, tím, že budeš chodit po jeho cestách,+ dodržovat jeho ustanovení, jeho přikázání a jeho soudcovská rozhodnutí+ a jeho svědectví* podle toho, co je napsáno v Mojžíšově zákoně,+ abys jednal prozíravě ve všem, co děláš a kamkoli se obrátíš;
4 aby Jehova provedl své slovo, které mluvil ohledně mne,+ když řekl: ‚Jestliže tvoji synové+ budou dbát na svou cestu tím, že budou přede mnou chodit+ v pravdě*+ celým svým srdcem+ a celou svou duší, z tvých nebude odříznut muž z [místa] na izraelském trůně.‘+
5 A sám také dobře víš, co mi učinil Joab, syn Ceruji,+ v tom, co udělal dvěma velitelům izraelských vojsk, Abnerovi,+ synu Nerovu, a Amasovi,+ synu Jeterovu,+ když je zabil a zanesl do mírového času krev+ války a uvedl krev války na opasek, který měl přes boky, a do sandálů, jež měl na nohou.
6 A budeš jednat podle své moudrosti+ a nenecháš jeho šediny sejít do šeolu*+ v pokoji.+
7 A synům Gileaďana Barzillaie+ bys měl projevovat milující laskavost* a prokážou se být mezi těmi, kdo jídají u tvého stolu;+ tak se totiž ke mně přiblížili,+ když jsem utíkal před tvým bratrem Absalomem.+
8 A hle, je u tebe Šimei,+ syn Gerův, Benjamínovec z Bachurimu,+ a ten na mne svolával zlo s bolestným zlořečením+ v den, kdy jsem šel do Machanajimu;+ a ten mi přišel vstříc k Jordánu,+ takže jsem mu přísahal při Jehovovi a řekl jsem: ‚Neusmrtím tě mečem.‘+
9 A nenech ho nyní bez trestu,+ neboť jsi moudrý+ muž a dobře víš, co bys mu měl udělat, a přivedeš jeho šediny+ do šeolu s krví.“+
10 Potom David ulehl se svými praotci+ a byl pohřben v Městě Davidově.+
11 A dnů, kdy David vládl nad Izraelem, bylo čtyřicet let.+ Sedm let vládl v Hebronu+ a v Jeruzalémě vládl třiatřicet let.+
12 Pokud jde o Šalomouna, ten usedl na trůn svého otce Davida;+ a postupně bylo jeho kralování velmi pevně založeno.+
13 Časem přišel Adonijáš, syn Chaggit, k Šalomounově matce Bat-šebě.+ Na to mu řekla: „Je tvůj příchod pokojný?“,+ načež řekl: „Je pokojný.“
14 A přikročil k tomu, aby řekl: „Mám pro tebe nějakou záležitost.“ Řekla tedy: „Mluv.“+
15 A pokračoval: „Sama dobře víš, že kralování mělo připadnout mně a že celý Izrael zaměřil svůj obličej na mne, abych se stal králem;+ ale kralování se obrátilo a připadlo mému bratrovi, neboť to bylo od Jehovy, že mu připadlo.+
16 A nyní mám k tobě jednu žádost. Neodvracej můj obličej.“+ Řekla mu tudíž: „Mluv.“
17 A přikročil k tomu, aby řekl: „Prosím tě, řekni králi Šalomounovi (tvůj obličej totiž neodvrátí), aby mi dal za manželku Šunemanku+ Abišag.“+
18 Bat-šeba na to řekla: „Dobře. Sama za tebe s králem promluvím.“
19 Bat-šeba tedy vešla ke králi Šalomounovi, aby s ním promluvila za Adonijáše.+ Král ihned vstal,+ aby jí vyšel vstříc, a poklonil se jí.+ Potom se posadil na svůj trůn a nechal přistavit trůn pro královu matku, aby seděla po jeho pravici.+
20 A přistoupila k tomu, aby řekla: „Mám k tobě jednu malou žádost. Neodvracej můj obličej.“ Král jí tedy řekl: „Vznes ji, matko; vždyť tvůj obličej neodvrátím.“
21 A přikročila k tomu, aby řekla: „Ať je Šunemanka Abišag dána za manželku tvému bratru Adonijášovi.“
22 Na to král Šalomoun odpověděl a řekl své matce: „A proč žádáš pro Adonijáše Šunemanku Abišag? Požádej pro něho i o kralování+ (protože je můj bratr, starší než já),+ ano, pro něho a pro kněze Abjatara+ a pro Joaba,+ syna Ceruji.“+
23 A tak král Šalomoun přísahal při Jehovovi a řekl: „Kéž mi tak Bůh učiní a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže Adonijáš tu věc nemluvil proti své vlastní duši.+
24 A nyní, jakože žije Jehova,+ který mě pevně založil+ a udržuje mě usazeného na trůně mého otce Davida+ a který pro mne udělal dům,+ právě jak mluvil,+ Adonijáš dnes bude usmrcen.“+
25 Král Šalomoun ihned poslal prostřednictvím Benajáše,+ syna Jehojadova; a on přistoupil k tomu, aby ho napadl, takže zemřel.*+
26 A knězi Abjatarovi+ král řekl: „Jdi do Anatotu+ na svá pole! Zasluhuješ totiž smrt;*+ ale neusmrtím tě tento den, protože jsi nosil truhlu Svrchovaného Pána Jehovy+ před mým otcem Davidem+ a protože jsi snášel trápení po všechen čas, kdy snášel trápení můj otec.“+
27 Šalomoun tedy vyhnal Abjatara ze služby Jehovova kněze, aby se splnilo slovo Jehovy, jež mluvil v Šilu+ proti domu Eliho.+
28 A ta zpráva dospěla až k Joabovi+ — Joab se totiž přiklonil k následování Adonijáše,+ ačkoli k následování Absaloma* se nepřiklonil+ — a Joab uprchl k Jehovovu stanu+ a začal se pevně držet rohů oltáře.+
29 Pak pověděli králi Šalomounovi: „Joab uprchl k Jehovovu stanu a je tam vedle oltáře.“ Šalomoun tedy poslal Benajáše, syna Jehojadova, a řekl: „Jdi, napadni ho!“+
30 Benajáš tedy přišel k Jehovovu stanu a řekl mu: „Tak řekl král: ‚Vyjdi ven!‘“ Ale on řekl: „Ne, zemřu totiž tady.“+ Na to Benajáš přinesl slovo zpátky ke králi a řekl: „Tak mluvil Joab a tak mi odpověděl.“
31 Král mu potom řekl: „Učiň, právě jak mluvil, a napadni ho; a pohřbíš ho a odstraníš ode mne a od domu mého otce nezaslouženě prolitou krev*+, kterou vylil Joab.+
32 A Jehova jistě přivede jeho krev zpátky na jeho vlastní hlavu,+ protože napadl dva muže spravedlivější a lepší, než byl on,+ a přistoupil k tomu, aby je zabil mečem, když o tom můj otec David nevěděl,+ totiž velitele izraelského vojska Abnera,+ syna Nerova,+ a velitele judského vojska Amasu,+ syna Jeterova.+
33 A jejich krev se vrátí zpátky na hlavu Joabovu a na hlavu jeho potomstva na neurčitý čas;+ ale pro Davida+ a pro jeho potomstvo a pro jeho dům a pro jeho trůn nastane od Jehovy pokoj na neurčitý čas.“+
34 Potom Benajáš, syn Jehojadův, vyšel+ a napadl ho a usmrtil ho+ a byl pohřben u svého vlastního domu v pustině.
35 A tak král dosadil Benajáše,+ syna Jehojadova, místo něho nad vojskem;+ a kněze Cadoka dosadil král* na místo Abjatarovo.+
36 Nakonec král poslal a zavolal Šimeie+ a řekl mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a budeš tam bydlet a nebudeš odtamtud vycházet na to a ono místo.
37 A stane se, že v den, kdy vyjdeš a kdy opravdu překročíš říční údolí Kidron,+ měl bys nepochybně vědět, že rozhodně zemřeš.+ Vina krve za tebe* spočine na tvé vlastní hlavě.“+
38 Na to řekl Šimei králi: „To slovo je dobré. Právě jak mluvil můj pán, král, tak tvůj sluha učiní.“ A Šimei bydlel v Jeruzalémě mnoho dnů.
39 A na konci tří let se stalo, že dva Šimeiovi otroci+ utekli ke gatskému+ králi Akišovi,+ synu Maaky; a lidé [to] přišli Šimeiovi povědět a říkali: „Pohleď, tvoji otroci jsou v Gatu.“
40 Šimei okamžitě vstal a osedlal si osla a jel do Gatu k Akišovi hledat své otroky; poté Šimei šel a přivedl své otroky z Gatu.
41 Potom pověděli Šalomounovi: „Šimei vyjel z Jeruzaléma do Gatu a je zpátky.“
42 Na to král poslal a zavolal+ Šimeie a řekl mu: „Nezavázal jsem tě přísahou při Jehovovi, abych tě varoval,+ a neřekl jsem: ‚V den, kdy vyjdeš ven a kdy opravdu budeš chodit sem a tam, měl bys nepochybně vědět, že rozhodně zemřeš‘, a neřekl jsi mi snad: ‚Slovo, které jsem slyšel, je dobré‘?+
43 Proč jsi tedy nedodržel Jehovovu přísahu+ a přikázání, které jsem ti slavnostně uložil?“+
44 A král přikročil k tomu, aby řekl Šimeiovi: „Sám jistě víš o vší škodě, kterou jsi, [jak] dobře ví tvé srdce, způsobil mému otci Davidovi;+ a Jehova jistě tebou [způsobenou] škodu vrátí na tvou vlastní hlavu.+
45 Ale král Šalomoun bude požehnaný+ a Davidův trůn se prokáže být pevně založeným před Jehovou navždy.“*+
46 Král tudíž přikázal Benajášovi, synu Jehojadovu, který pak vyšel a napadl ho, takže zemřel.+
A království bylo v Šalomounově ruce pevně založeno.+
Poznámky
^ Nebo „připomínky; vybídnutí“.
^ Nebo „ve věrnosti“.
^ „Šeolu.“ Heb. šeʼolʹ; řec. haiʹdou; syr. la·šiul; lat. inʹfe·ros. Viz dodatek 4B.
^ Nebo „věrně oddanou lásku“.
^ „Ho napadl, a Adonijáš toho dne zemřel“, LXX.
^ Dosl. „Jsi totiž mužem smrti“.
^ „Absaloma“, MLXXBVg; LXXSyVgc „Šalomouna“.
^ Dosl. „krve“, mn. č., vztahuje se na případy prolití krve.
^ „Dosadil král“, M; LXX „dosadil král za velekněze“.
^ Dosl. „Tvá krev.“ Heb. dom·khaʹ.
^ Nebo „před Jehovou na neurčitý čas“.
