1. Královská 8:1–66
8 Tehdy Šalomoun+ přistoupil k tomu, aby shromáždil+ izraelské starší+ muže,* všechny hlavy kmenů,+ náčelníky* otců izraelských synů,+ ke králi Šalomounovi v Jeruzalémě, aby vynesli truhlu Jehovovy smlouvy+ z Města Davidova,+ což je Sion.+
2 Všichni izraelští muži se tedy shromáždili ke králi Šalomounovi v lunárním měsíci etanimu o svátku,+ totiž v sedmém měsíci.+
3 Přišli tedy všichni izraelští starší muži, a kněží začali nést+ Truhlu.+
4 A vynesli Jehovovu truhlu a stan+ setkání+ a všechno svaté náčiní, které bylo ve stanu; a kněží a Levité+ je vynesli.+
5 A král Šalomoun a s ním celé izraelské shromáždění, ti, kdo dodrželi schůzku s ním, byli před Truhlou, obětovali+ ovce a skot, které se pro množství nedaly spočítat ani vyčíslit.+
6 Potom kněží vnesli truhlu+ Jehovovy smlouvy na její místo,+ do nejvnitřnější místnosti domu, do Nejsvětější, pod křídla cherubínů.+
7 Cherubíni totiž rozprostírali svá křídla nad místem Truhly, takže cherubíni Truhlu a její tyče udržovali zastíněné shora.+
8 Ale tyče+ se prokázaly být dlouhé, takže špičky tyčí bylo vidět ze Svaté před nejvnitřnější místností, ale venku je vidět nebylo. A tam zůstávají až do tohoto dne.+
9 V Truhle nebylo nic než dvě kamenné tabulky,*+ které tam Mojžíš uložil+ na Chorebu, když Jehova uzavřel smlouvu*+ s izraelskými syny, zatímco vycházeli z egyptské země.+
10 A když kněží vyšli ze svatého místa, stalo se, že oblak+ naplnil Jehovův dům.
11 A kněží+ nebyli schopni kvůli tomu oblaku stát, aby konali svou službu,+ neboť Jehovova sláva+ naplňovala Jehovův dům.+
12 Tehdy Šalomoun řekl: „Sám Jehova řekl, že hodlá přebývat v husté temnotě.+
13 Úspěšně jsem pro tebe postavil dům vznešeného příbytku,+ stanovené místo,+ kde bys bydlel na neurčitý čas.“*+
14 Potom král obrátil obličej a začal žehnat+ celému izraelskému sboru, zatímco celý izraelský sbor* stál.
15 A přikročil k tomu, aby řekl: „Je požehnaný Jehova,+ BŮH Izraele, který svými vlastními ústy mluvil s mým otcem Davidem+ a svou vlastní rukou dával splnění+ a řekl:
16 ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid Izrael vyvedl z Egypta, nevyvolil+ jsem si město ze všech izraelských kmenů ke stavbě domu+ pro své jméno,+ aby tam zůstávalo; vyvolím však Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem.‘+
17 A srdci mého otce Davida bylo blízké, aby postavil dům jménu Jehovy, BOHA Izraele.+
18 Ale Jehova řekl mému otci Davidovi: ‚Jelikož se tvému srdci prokázalo být blízké, abys postavil dům mému jménu, činil jsi dobře, protože se to prokázalo být blízké tvému srdci.+
19 Jenže dům nepostavíš ty sám, ale tvůj syn, který vychází z tvých beder, ten postaví dům mému jménu.‘+
20 A Jehova přistoupil k tomu, aby provedl své slovo,+ jež mluvil, abych povstal na místě svého otce Davida a usedl na izraelský trůn,+ právě jak Jehova mluvil, a abych postavil dům jménu Jehovy, BOHA Izraele,+
21 a abych tam vyhradil místo pro Truhlu, kde je Jehovova smlouva,+ kterou uzavřel s našimi praotci, když je vyváděl z egyptské země.“
22 A Šalomoun se postavil před Jehovův oltář+ před celým izraelským sborem a nyní rozprostřel dlaně k nebesům;+
23 a přikročil k tomu, aby řekl: „Ó Jehovo, BOŽE Izraele,+ v nebesích nahoře ani na zemi dole není žádný Bůh* jako ty,+ který dodržuješ smlouvu a milující laskavost*+ vůči svým sluhům,+ kteří před tebou chodí s celým svým srdcem,+
24 ty, který jsi vůči mému otci, svému sluhovi Davidovi, dodržel to, co jsi mu slíbil, takže jsi učinil slib* svými vlastními ústy, a svou vlastní rukou jsi provedl splnění jako tento den.+
25 A nyní, Jehovo, BOŽE Izraele, dodrž vůči svému sluhovi, mému otci Davidovi, to, co jsi mu slíbil, když jsi řekl: ‚Z tvých nebude odříznut muž z [místa] přede mnou, že by neseděl na izraelském trůnu,+ pokud jen budou tvoji synové dbát o svou cestu tím, že budou přede mnou chodit, právě jako jsi přede mnou chodil ty.‘
26 A nyní, Bože Izraele,* ať se, prosím, tvůj slib,*+ který jsi slíbil mému otci, svému sluhovi Davidovi, prokáže [jako] důvěryhodný.
27 Bude však Bůh opravdu bydlet na zemi?+ Pohleď, nebesa,+ ano nebe nebes,+ tě nemohou obsáhnout;+ oč méně potom tento dům,+ který jsem postavil!
28 A obrátíš se k modlitbě+ svého sluhy a k jeho žádosti o přízeň,+ Jehovo, můj Bože, abys naslouchal snažně prosebnému volání a modlitbě, jíž se dnes tvůj sluha před tebou modlí;+
29 aby se tvé oči prokázaly být nocí a dnem otevřené směrem k tomuto domu,+ směrem k místu, o němž jsi řekl: ‚Mé jméno se tam prokáže být‘,+ abys naslouchal modlitbě, kterou se tvůj sluha modlí směrem k tomuto místu.+
30 A budeš naslouchat žádosti o přízeň ze strany svého sluhy a svého lidu Izraele,+ jíž se modlí směrem k tomuto místu; a kéž sám slyšíš na místě, kde bydlíš, v nebesích,+ a kéž uslyšíš a odpustíš.+
31 Když muž zhřeší proti svému bližnímu,+ a on na něho skutečně vloží prokletí, aby ho podrobil kletbě,+ a skutečně přijde [pod] kletbou před tvůj oltář v tomto domě,
32 kéž potom sám uslyšíš z nebes a zasáhneš a rozsoudíš své sluhy tím, že ničemného prohlásíš za ničemného, takže uvedeš jeho cestu na jeho vlastní hlavu,+ a tím, že spravedlivého prohlásíš za spravedlivého,+ takže mu dáš podle jeho vlastní spravedlnosti.+
33 Když je tvůj lid Izrael poražen před nepřítelem,+ protože proti tobě hřešili,+ a vskutku se k tobě vrátí+ a chvalořečí tvému jménu+ a modlí se+ a žádá tě o přízeň v tomto domě,+
34 potom kéž sám uslyšíš z nebes, a odpustíš hřích svého lidu Izraele+ a přivedeš je zpět+ na zemskou půdu, kterou jsi dal jejich praotcům.+
35 Když je nebe zavřeno, takže nenastává déšť,+ protože proti tobě hřešili,+ a skutečně se modlí směrem k tomuto místu+ a chvalořečí tvému jménu a obrátí se zpět od svého hříchu, protože jsi je stále trápil,+
36 potom kéž sám uslyšíš z nebes a odpustíš hřích svých sluhů, ano svého lidu Izraele, protože je vyučuješ+ dobré cestě, kterou by měli chodit;+ a dáš déšť+ na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu jako dědičné vlastnictví.
37 V případě, že v zemi nastane hladomor,+ v případě, že nastane mor,+ v případě, že nastane obilná rez, sněť,+ kobylky,+ švábi;+ v případě, že v zemi jejich bran* je obléhá nepřítel — rána každého druhu, onemocnění každého druhu —
38 jakákoli modlitba,+ jakákoli žádost o přízeň+ by přišla ze strany kteréhokoli člověka [nebo] všeho tvého lidu Izraele,+ protože znají každý ránu svého vlastního srdce,+ a skutečně rozprostřou dlaně k tomuto domu,+
39 kéž potom sám uslyšíš z nebes,+ svého stanoveného obydlí,+ a odpustíš+ a zasáhneš+ a dáš každému podle všech jeho cest,+ protože znáš jeho srdce+ (vždyť jedině ty sám dobře znáš srdce všech synů lidstva*),+
40 aby se tě báli+ po všechny dny, kdy budou naživu na povrchu zemské půdy, kterou jsi dal našim praotcům.+
41 A také cizinci,+ který není částí tvého lidu Izraele a který skutečně přichází ze vzdálené země kvůli tvému jménu+
42 (oni totiž jistě uslyší o tvém velkém jménu+ a o tvé silné ruce+ a o tvé vztažené paži), a skutečně přichází a modlí se směrem k tomuto domu,+
43 kéž sám nasloucháš z nebes, svého stanoveného obydlí,+ a učiníš podle všeho, oč k tobě cizinec volá,+ aby všechny národy země poznaly tvé jméno,+ aby se tě bály stejně jako tvůj lid Izrael a aby poznaly, že tvé jméno se vzývá nad tímto domem, který jsem postavil.+
44 V případě, že tvůj lid vytáhne do války+ proti svému nepříteli cestou, kterou je posíláš,+ a vskutku se modlí+ k Jehovovi směrem k městu, které jsi vyvolil,+ a k domu, který jsem postavil tvému jménu,+
45 uslyšíš také z nebes jejich modlitbu a jejich žádost o přízeň a vykonáš pro ně soud.+
46 V případě, že proti tobě zhřeší+ (vždyť není člověk, který nehřeší),+ a budeš se muset proti nim popudit a zanecháš je nepříteli, a jejich uchvatitelé je skutečně odvedou zajaté do země nepřítele, vzdálené nebo blízké,+
47 a vskutku se vzpamatují* v zemi, kam byli odvedeni zajatí,+ a skutečně se vrátí+ a budou tě žádat o přízeň+ v zemi svých uchvatitelů+ a řeknou: ‚Zhřešili jsme+ a chybili jsme,+ jednali jsme ničemně‘,+
48 a vskutku se k tobě vrátí celým svým srdcem+ a celou svou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli zajaté, a vskutku se k tobě modlí směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich praotcům, městu, které jsi vyvolil, a domu, který jsem postavil tvému jménu;+
49 také uslyšíš z nebes, svého stanoveného obydlí,+ jejich modlitbu a jejich žádost o přízeň a vykonáš pro ně soud+
50 a odpustíš+ svému lidu, který proti tobě zhřešil,+ a všechny jejich přestupky,+ jimiž proti tobě přestupovali;+ a učiníš je předmětem slitování+ před jejich uchvatiteli a politují je
51 (jsou totiž tvým lidem a tvým dědictvím,+ které jsi vyvedl z Egypta,+ z nitra železné pece),+
52 aby se tvé oči prokázaly být otevřené k žádosti tvého sluhy o přízeň a k žádosti tvého lidu Izraele o přízeň,+ takže jim budeš naslouchat ve všem, oč k tobě volají.+
53 Sám jsi je totiž oddělil jako své dědictví ze všech národů země,+ právě jak jsi mluvil prostřednictvím svého sluhy Mojžíše,+ když jsi naše praotce vyváděl z Egypta, ó Svrchovaný Pane Jehovo.“
54 A jakmile se Šalomoun domodlil k Jehovovi celou tuto modlitbu a žádost o přízeň, stalo se, že vstal [z místa] před Jehovovým oltářem, z pokleku+ na kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům;+
55 a začal stát+ a žehnat+ celému izraelskému sboru* silným hlasem a říkat:
56 „Požehnaný buď Jehova,+ který dal místo odpočinku svému lidu Izraeli podle všeho, co slíbil.+ Neselhalo jediné slovo+ z celého jeho dobrého slibu, který slíbil* prostřednictvím svého sluhy Mojžíše.+
57 Kéž se Jehova, náš Bůh, prokáže být s námi,+ jako se prokázal být s našimi praotci.+ Kéž nás ani nezanechává, ani nás neopouští,+
58 aby naklonil naše srdce+ k sobě, abychom chodili+ po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání+ a jeho předpisy+ a jeho soudcovská rozhodnutí,+ která dal příkazem našim praotcům.
59 A kéž se tato moje slova, jimiž jsem žádal o přízeň před Jehovou, prokážou být blízká+ Jehovovi, našemu Bohu, dnem a nocí, aby vykonal soud pro svého sluhu a soud pro svůj lid Izrael, jak by bylo nutné den+ co den,
60 aby všechny národy země poznaly,+ že Jehova je [pravý] Bůh.+ Není žádný jiný.+
61 A vaše srdce se prokáže být úplné+ s Jehovou, naším Bohem, tím, že budete chodit v jeho předpisech a dodržovat jeho přikázání jako tento den.“
62 A král a s ním celý Izrael obětovali před Jehovou velkolepou oběť.+
63 A Šalomoun přistoupil k tomu, aby obětoval oběti společenství,+ které musel obětovat Jehovovi, dvaadvacet tisíc [kusů] skotu a sto dvacet tisíc ovcí,+ aby král a všichni izraelští synové zasvětili+ Jehovův dům.
64 Toho dne musel král posvětit střed nádvoří, které je před Jehovovým domem,+ protože tam musel dávat zápalnou oběť a obilnou oběť a tučné kusy obětí společenství; měděný oltář,+ který je před Jehovou, byl totiž příliš malý, aby obsáhl zápalnou oběť a obilnou oběť a tučné+ kusy obětí společenství.
65 A Šalomoun přistoupil k tomu, aby tehdy konal svátek,+ a s ním celý Izrael, velký sbor+ od vstupu do Chamatu*+ dolů po říční údolí Egypt,+ před Jehovou, naším Bohem,* sedm dní a ještě sedm dní,+ čtrnáct dní.
66 Osmý den poslal lid pryč;+ a začali králi žehnat a šli do svých domovů,* rozradovaní+ a s rozveseleným srdcem+ pro všechnu dobrotu,+ kterou Jehova vykonal pro svého sluhu Davida a pro svůj lid Izrael.
Poznámky
^ Nebo „starší“.
^ Nebo „nasie“.
^ LXX dodává „tabulky smlouvy“.
^ Dosl. „rozsekl [smlouvu]“.
^ „Na neurčitý čas.“ Dosl. „neurčité časy“. Heb. ʽó·la·mimʹ, mn. č.
^ „Sbor.“ Heb. qehalʹ; LXX „ekklésie“; Vg „ecclesia“.
^ „Bůh.“ Heb. ʼElo·himʹ; řec. The·osʹ.
^ Nebo „věrně oddanou lásku“.
^ Dosl. „mluvil“.
^ „Bože Izraele“, M; TmssLXXSyVgc a 35 heb. rkp. „Jehovo, Bože Izraele“.
^ Dosl. „tvá slova“. Mmargin „tvé slovo“.
^ Nebo „měst“ znázorněných „branami“, což je metonymickým, synekdochickým vyjádřením.
^ Nebo „lidí“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ; LXXVg „lidí“.
^ Dosl. „a [oni] skutečně způsobí návrat ke svému srdci“.
^ „Sboru.“ Heb. qehalʹ; řec. ek·kle·siʹan; lat. ec·cleʹsi·ae.
^ Dosl. „svého dobrého slova, které mluvil“.
^ Viz Joz 13:5, ppč. „Chamatu“.
^ „Před Jehovou, naším Bohem, v domě, který postavil, [a] jedli a pili a radovali se před Jehovou, naším Bohem“, LXX.
^ Dosl. „ke svým stanům“.
