1. Mojžíšova 18:1–33
18 Potom se mu Jehova objevil+ mezi velkými stromy Mamre,+ když seděl za denního horka+ u vchodu do stanu.
2 Když pozvedl oči,+ pak se podíval a na nějakou vzdálenost od něho stáli tři muži. Když je zahlédl, rozběhl se jim vstříc od vchodu do stanu a přistoupil k tomu, aby se sklonil k zemi.+
3 Potom řekl: „Jehovo,* jestliže jsem nyní nalezl přízeň v tvých očích, prosím, nepřecházej svého sluhu.+
4 Ať je, prosím, přineseno trochu vody a budou vám umyty nohy.+ Pak spočiňte pod stromem.+
5 A dovolte mi přinést kousek chleba, a osvěžte své srdce.+ Potom můžete projít dál, neboť jste právě proto procházeli touto cestou ke svému sluhovi.“ Na to řekli: „Dobře. Můžeš učinit, právě jak jsi mluvil.“
6 Tak Abraham spěchal do stanu k Sáře a řekl: „Pospěš si, vezmi tři míry sea* jemné mouky, zadělej těsto a udělej kulaté koláče.“+
7 Abraham potom běžel ke stádu a přistoupil k tomu, aby vzal útlého a dobrého mladého býka a aby ho dal sloužícímu, a [ten] pospíchal, aby ho přichystal.+
8 Pak vzal máslo a mléko a mladého býka, kterého přichystal, a předložil jim to.+ Potom u nich sám stál pod stromem, když jedli.+
9 Tu mu* řekli: „Kde je tvá manželka Sára?“+ Na to řekl: „Tady ve stanu!“+
10 A on pokračoval: „Příští rok v tomto čase* se k tobě jistě vrátím, a pohleď, tvá manželka Sára bude mít syna.“+ A Sára naslouchala u vchodu do stanu, a ten byl za mužem.
11 A Abraham a Sára byli staří, v pokročilých letech.+ Sára přestala mít menstruaci.*+
12 Sára se tudíž v sobě začala smát+ a řekla: „Potom, co jsem sešlá, budu mít skutečně rozkoš, když je kromě toho můj pán* starý?“+
13 Potom Jehova řekl Abrahamovi: „Jak to, že se Sára smála a říkala: ‚Skutečně a opravdu porodím, ačkoli jsem zestárla?‘+
14 Je něco pro Jehovu příliš mimořádné?+ V ustanovený čas se k tobě vrátím, příští rok v tomto čase, a Sára bude mít syna.“
15 Ale Sára to začala popírat a řekla: „Nesmála jsem se!“ Bála se totiž. Na to řekl: „Ne, opravdu ses smála.“+
16 Později se muži odtamtud zvedli a shlíželi na Sodomu;+ a Abraham s nimi šel, aby je doprovodil.+
17 A Jehova* řekl: „Zastírám před Abrahamem, co dělám?+
18 Vždyť Abraham se jistě stane velkým a mocným národem, a všechny národy země si budou žehnat jeho prostřednictvím.+
19 Seznámil jsem se s ním proto, aby přikázal svým synům a své domácnosti po sobě, aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost a soud,+ aby Jehova jistě přivedl na Abrahama to, co o něm mluvil.“+
20 Jehova proto řekl: „Křik stížnosti na Sodomu a Gomoru,+ ano, ten je hlasitý, a jejich hřích, ano, ten je velmi těžký.+
21 Jsem pevně rozhodnut sestoupit, abych viděl, zda jednají zcela podle křiku nad tím, co ke mně došlo, a jestliže ne, mohu se to dozvědět.“+
22 Vtom se muži odtud obrátili a vydali se na cestu k Sodomě; ale pokud jde o Jehovu,+ ten ještě stál před Abrahamem.*+
23 Abraham se potom přiblížil a začal říkat: „Skutečně smeteš spravedlivého s ničemným?+
24 Dejme tomu, že je uprostřed města padesát spravedlivých. Smeteš je tedy a nepromineš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm?+
25 Je nemyslitelné, že bys ty jednal tímto způsobem a usmrtil spravedlivého s ničemným, takže by se muselo se spravedlivým stát totéž, co s ničemným!+ To je od tebe nemyslitelné.+ Neučiní Soudce celé země, co je správné?“+
26 Pak Jehova řekl: „Jestliže najdu v Sodomě padesát spravedlivých uprostřed města, kvůli nim prominu celému místu.“+
27 Ale Abraham přikročil k tomu, aby odpověděl a řekl: „Prosím, vzal jsem na sebe promluvit k Jehovovi,* ačkoli jsem prach a popel.+
28 Dejme tomu, že by do padesáti spravedlivých chybělo pět. Zničíš pro těch pět celé město?“ Na to řekl: „Nezničím je, jestliže tam naleznu čtyřicet pět.“+
29 Ale ještě znovu k němu dál promluvil a řekl: „Dejme tomu, že se tam nalezne čtyřicet.“ Zase řekl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“
30 Ale on pokračoval: „Ať se, prosím, Jehova* nerozpálí hněvem,+ ale dovolí mi dále mluvit:+ Dejme tomu, že se tam nalezne třicet.“ Zase řekl: „Neudělám to, jestliže tam naleznu třicet.“
31 Ale on pokračoval dál: „Prosím, vzal jsem na sebe promluvit k Jehovovi:*+ Dejme tomu, že se tam nalezne dvacet.“ Zase řekl: „Nezničím je kvůli dvaceti.“+
32 Nakonec řekl: „Ať se, prosím, Jehova* nerozpálí hněvem,+ ale dovolí mi ještě jedenkrát promluvit:+ Dejme tomu, že se tam nalezne deset.“ Zase řekl: „Kvůli těm deseti je nezničím.“+
33 Potom Jehova+ odešel, když skončil rozmluvu s Abrahamem, a Abraham se vrátil ke svému místu.
Poznámky
^ Toto je první ze 134 míst, kde židovští soferim změnili JHWH na ʼAdho·naiʹ. K této náhradě došlo následkem nesprávně uplatněné úcty k Božímu jménu. Viz dodatek 1B.
^ Sea se rovnala 7,33 l.
^ „Mu.“ V M je tento výraz označen mimořádnými body od soferim, ale český překlad nevyžaduje žádnou změnu. Viz dodatek 2A.
^ Nebo „v tomto čase na jaře“. Vg „v tuto [stejnou] dobu, společně se životem“. Srovnej Ří 4:17–20.
^ Dosl. „Sáře přestal způsob podle žen“. Dodnes obvyklý heb. výraz označující období menstruace.
^ Dosl. „a můj pán“. Heb. waʼ·dho·niʹ. Sára je chválena za to, že svého manžela oslovuje výrazem „můj pán“. Viz 1Pe 3:6.
^ „A Jehova.“ Heb. wa·Jho·wahʹ.
^ První z osmnácti oprav od soferim, jediná v 1Mo. M „ale pokud jde o Abrahama, ten ještě stál před Jehovovu“. Viz dodatek 2B.
