1. Mojžíšova 27:1–46
27 A když byl Izák starý a jeho oči se tak zakalily, že neviděl,+ stalo se, že si potom zavolal svého staršího syna Esaua a řekl mu:+ „Můj synu!“, načež mu řekl: „Zde jsem!“
2 A přikročil k tomu, aby řekl: „Pohleď nyní, zestárl jsem.+ Neznám den své smrti.+
3 Vezmi si tedy tentokrát, prosím, své náčiní, toulec a luk, a vyjdi na pole a ulov pro mne nějakou zvěřinu.+
4 Pak mi udělej chutné jídlo, takové, jaké mám rád, a přines mi je, a ach, ať se najím, aby ti má duše požehnala, než zemřu.“+
5 Rebeka však naslouchala, zatímco Izák mluvil se svým synem Esauem. A Esau vyšel na pole, aby lovil zvěř a aby ji přinesl.+
6 A Rebeka řekla svému synu Jákobovi:+ „Právě jsem slyšela tvého otce mluvit s tvým bratrem Esauem, když říkal:
7 ‚Přines mi nějakou zvěř a udělej mi chutné jídlo a ach, ať se najím, abych ti před svou smrtí požehnal před Jehovou.‘+
8 A teď, můj synu, naslouchej mému hlasu v tom, co ti přikazuji.+
9 Jdi, prosím, ke stádu a vezmi mi odtamtud dvě pěkná kůzlata, abych z nich udělala chutné jídlo pro tvého otce, takové, jaké má rád.
10 Pak je přineseš otci a on je sní, aby ti před svou smrtí požehnal.“
11 A Jákob přistoupil k tomu, aby řekl své matce Rebece: „Ale můj bratr Esau je chlupatý muž a já jsem hladký muž.+
12 Co když mě otec ohmatá?+ Pak se jistě v jeho očích stanu podobným tomu, kdo se posmívá,+ a jistě na sebe uvedu zlořečení, a ne požehnání.“+
13 Na to mu matka řekla: „Na mně ať je zlořečení míněné pro tebe, můj synu.+ Jen naslouchej mému hlasu a jdi, vezmi mi [je].“+
14 Šel tedy a vzal [je] a přinesl matce a matka udělala chutné jídlo, takové, jaké měl jeho otec rád.
15 Potom vzala Rebeka oděvy svého staršího syna Esaua,+ nejžádoucnější, jaké měla u sebe v domě,+ a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi.+
16 A kůže z kůzlat mu dala na ruce a na holou část krku.+
17 Pak dala chutné jídlo a chléb, které udělala, do ruky svého syna Jákoba.+
18 Vešel tedy ke svému otci a řekl: „Můj otče!“, na což řekl: „Zde jsem! Kdo jsi, můj synu?“
19 A Jákob přikročil k tomu, aby řekl svému otci: „Jsem Esau, tvůj prvorozený.+ Učinil jsem, právě jak jsi ke mně mluvil. Zvedni se, prosím. Posaď se a sněz něco z mé zvěře, aby mi tvá duše požehnala.“+
20 Na to Izák svému synovi řekl: „Jak to, že jsi ji tak rychle nalezl, můj synu?“ Na to řekl: „Protože tvůj Bůh Jehova způsobil, aby mi vyšla vstříc.“
21 Pak Izák řekl Jákobovi: „Pojď blíž, prosím, abych tě ohmatal, můj synu, a poznal, zda jsi skutečně můj syn Esau, či nikoli.“+
22 Tak Jákob přišel blíž ke svému otci Izákovi a on ho ohmatal a potom řekl: „Hlas je hlas Jákoba, ale ruce jsou ruce Esaua.“+
23 A nepoznal ho, protože se jeho ruce prokázaly být chlupaté jako ruce jeho bratra Esaua. Požehnal mu tedy.+
24 Potom řekl: „Jsi skutečně můj syn Esau?“, na což řekl: „Jsem.“+
25 Pak řekl: „Přines to ke mně blíž, abych snědl něco ze zvěře svého syna, aby ti má duše požehnala.“+ A tak to přinesl blíž k němu a on začal jíst; a přinesl mu víno a on začal pít.
26 Potom mu jeho otec Izák řekl: „Pojď blíž, prosím, a polib mě, můj synu.“+
27 Tak přišel a políbil ho, a on mohl cítit vůni jeho oděvů.+ A přistoupil k tomu, aby mu požehnal a aby řekl:
„Pohleď, vůně mého syna je jako vůně pole, jemuž Jehova požehnal.
28 A ať ti [pravý] Bůh dá nebeskou rosu+ a úrodné půdy* země+ a hojnost obilí a mladého vína.+
29 Ať ti národy slouží a ať se ti hluboce klanějí národnostní skupiny.+ Staň se pánem nad svými bratry, a ať se ti synové tvé matky hluboce klanějí.+ Ať je prokletý každý z těch, kdo tě proklínají, a požehnaný buď každý z těch, kdo ti žehnají.“+
30 A stalo se, jakmile Izák přestal Jákobovi žehnat, ano, vskutku se stalo, sotvaže Jákob vyšel od obličeje svého otce Izáka, že se vrátil z lovu jeho bratr Esau.+
31 A také začal dělat chutné jídlo. Pak je přinesl svému otci a řekl svému otci: „Ať můj otec vstane a sní něco ze zvěře svého syna, aby mi tvá duše požehnala.“+
32 Na to mu jeho otec Izák řekl: „Kdo jsi?“, na což řekl: „Jsem tvůj syn, tvůj prvorozený, Esau.“+
33 A Izák se krajní měrou začal třást velkým chvěním, a tak řekl: „Kdo to tedy byl, že ulovil zvěř a přinesl mi ji, takže jsem jedl ze všeho, než jsi mohl přijít, a požehnal jsem mu? Požehnaným se také stane!“*+
34 Když Esau uslyšel slova svého otce, začal křičet nanejvýš hlasitě a hořce a říkat svému otci:+ „Požehnej mně, i mně také, můj otče!“+
35 Ale on přikročil k tomu, aby řekl: „Tvůj bratr přišel s podvodem, aby dostal požehnání míněné pro tebe.“+
36 Na to řekl: „Nejmenuje se právě proto Jákob,* že mě již dvakrát vytlačil?+ Mé právo prvorozeného si již vzal,+ a hle, tentokrát si vzal mé požehnání!“+ Pak dodal: „Pro mne jsi nevyhradil žádné požehnání?“
37 Ale Izák pokračoval a Esauovi odpověděl: „Pohleď, ustanovil jsem ho pánem nad tebou+ a všechny jeho bratry jsem mu dal jako sluhy,+ a k jeho podpoře jsem poskytl obilí a mladé víno,+ a kde je něco, co mohu udělat pro tebe, můj synu?“
38 Esau potom řekl otci: „Máš pouze jedno požehnání, můj otče? Požehnej mně, i mně také, můj otče!“+ Esau tudíž pozvedl svůj hlas a propukl v pláč.+
39 Jeho otec Izák mu tedy odpověděl a řekl:
„Pohleď, daleko od úrodných půd země se bude nalézat tvé bydliště a daleko od nebeské rosy shora.+
40 A budeš žít svým mečem+ a budeš sloužit svému bratrovi.+ Ale až zneklidníš, jistě se přihodí, že vskutku zlomíš jeho jho na své šíji.“+
41 Esau však nevražil na Jákoba kvůli požehnání, jímž mu jeho otec požehnal,+ a Esau si ve svém srdci říkal:+ „Přibližují se dny období truchlení za mého otce.+ Potom svého bratra Jákoba zabiju.“+
42 Když byla Rebece řečena slova jejího staršího syna Esaua, ihned poslala a zavolala mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Pohleď, tvůj bratr Esau se utěšuje* vzhledem k tobě — že tě zabije.+
43 Můj synu, nyní tedy naslouchej mému hlasu a vstaň,+ uteč k mému bratru Labanovi v Charanu.+
44 A budeš s ním bydlet několik dnů, dokud se neuklidní vztek tvého bratra,+
45 dokud se hněv tvého bratra od tebe neodvrátí a on nezapomene, co jsi mu udělal.+ A jistě pošlu a dostanu tě odtamtud. Proč bych také měla být o vás oba připravena v jednom dnu?“
46 Potom Rebeka říkala Izákovi: „Zošklivil se mi tento můj život kvůli dcerám Cheta.+ Jestliže si Jákob vezme někdy manželku z dcer Cheta, jako [jsou] tyto, z dcer země, k čemu je mi dobrý* život?“+
Poznámky
^ „Úrodné půdy.“ Dosl. „tučnosti“, vztahuje se na úrodnost.
^ Nebo „zůstane“.
^ Znamená „uchvacující patu; vytlačitel“.
^ Nebo „chová pomstu“.
^ Nebo „užitečný“.
