1. Mojžíšova 31:1–55

31  Časem zaslechl slova Labanových synů, kteří řekli: „Jákob vzal všechno, co patřilo našemu otci; a všechno to jmění si nahromadil z toho, co patřilo našemu otci.“+  Když se Jákob zadíval na Labanův obličej, nebylo to s ním tak jako dříve.+  Konečně Jehova řekl Jákobovi: „Vrať se do země svých otců a ke svým příbuzným*+ a budu dále s tebou.“+  Pak si dal Jákob zavolat Ráchel a Leu ven na pole ke svému stádu bravu  a řekl jim: „Vidím na obličeji vašeho otce, že ke mně není stejný jako dříve;+ ale BŮH mého otce se prokázal být se mnou.+  A vy samy jistě víte, že jsem vašemu otci sloužil celou svou silou.+  A váš otec si se mnou zahrával* a desetkrát změnil mou mzdu, ale Bůh* mu nedovolil, aby mě poškodil.+  Když na jedné straně říkal: ‚Kropenatá se stanou tvou mzdou‘, tehdy celé stádo bravu plodilo kropenatá; ale když na druhé straně říkal: ‚Pruhovaná se stanou tvou mzdou‘, tehdy celé stádo bravu plodilo pruhovaná.+  Tak Bůh odebíral stádo dobytka vašemu otci a dával je mně.+ 10  Konečně se stalo v době, kdy brav dostával chuť k páření, že jsem pozvedl oči a ve snu+ jsem uviděl podívanou: kozlové, kteří skákali na brav, tu byli pruhovaní, kropenatí a skvrnití.+ 11  Pak mi anděl [pravého] Boha ve snu řekl: ‚Jákobe!‘, na což jsem řekl: ‚Zde jsem.‘+ 12  A pokračoval: ‚Pozvedni, prosím, oči a podívej se, že všichni kozlové skákající na brav jsou pruhovaní, kropenatí a skvrnití, neboť jsem viděl všechno, co ti Laban dělá.+ 13  Jsem [pravý] Bůh Betelu,*+ kde jsi pomazal sloup+ a kde jsi mi složil slavnostní slib.+ Nyní vstaň, vyjdi z této země a vrať se do své rodné země.‘“*+ 14  Na to mu Ráchel a Lea odpověděly a řekly: „Máme pro sebe ještě nějaký dědičný podíl* v domě svého otce?+ 15  Nepovažuje nás opravdu za cizinky, protože nás prodal, takže stále jí dokonce za peníze dané za nás?+ 16  Vždyť všechno bohatství, které Bůh* odňal našemu otci, je naše a našich dětí.+ Učiň tedy nyní všechno, co ti Bůh řekl.“+ 17  Jákob potom vstal a vyzvedl své děti a své manželky na velbloudy;+ 18  a hnal celé své stádo dobytka a všechno zboží, které nashromáždil,+ získané vlastní stádo dobytka, které nashromáždil v Paddan-aramu, aby šel ke svému otci Izákovi do země Kanaán.+ 19  A Laban odešel stříhat své ovce. Ráchel mezitím ukradla terafim,*+ které patřily jejímu otci. 20  Tak Jákob přelstil* Syřana Labana, protože mu neřekl, že utíká. 21  A přistoupil k tomu, aby utekl a aby vstal a překročil Řeku,+ on a všechno, co měl. Potom zaměřil svůj obličej k hornatému kraji Gilead.+ 22  Později, třetí den, bylo Labanovi řečeno, že Jákob utekl. 23  A tak vzal s sebou své bratry a honil+ ho na vzdálenost sedmidenní cesty a dohonil ho v hornatém kraji Gilead. 24  Tehdy přišel Bůh k Syřanu Labanovi+ v noci ve snu+ a řekl mu: „Dej si pozor, abys s Jákobem nepromluvil ani dobré, ani špatné.“*+ 25  Laban se tedy přiblížil k Jákobovi, když Jákob postavil svůj stan na hoře, a Laban utábořil své bratry* v hornatém kraji Gilead. 26  Potom Laban řekl Jákobovi: „Cos to udělal, že ses uchýlil k tomu, abys mě přelstil* a odvedl jsi mé dcery jako zajatkyně zajaté mečem?+ 27  Proč jsi musel tajně utéci a přelstít mě a neřekl mi, abych tě mohl poslat pryč s radováním a s písněmi,+ s tamburínou a s harfou+? 28  A nedal jsi mi možnost, abych políbil své děti* a své dcery.+ Jednal jsi pošetile. 29  Je v moci mé ruky, abych vám uškodil,+ ale BŮH vašeho otce ke mně hovořil včera v noci a řekl: ‚Dej si pozor, abys nepromluvil s Jákobem ani dobré, ani špatné.‘+ 30  Zatímco jsi teď skutečně odešel, protože jsi silně prahnul po domu svého otce, proč jsi však ukradl mé bohy?“*+ 31  V odpovědi Jákob přistoupil k tomu, aby Labanovi řekl: „To protože jsem se bál.+ Řekl jsem si totiž: ‚Mohl bys odtrhnout své dcery ode mne.‘ 32  Ať bys našel své bohy* u kohokoli, ať nežije.+ Sám prozkoumej před našimi bratry, co je u mne, a vezmi si je.“+ Ale Jákob nevěděl, že je Ráchel ukradla.+ 33  Laban tedy vešel do Jákobova stanu a do Leina stanu a do stanu dvou otrokyň,+ ale nenašel je. Nakonec vyšel z Leina stanu a vešel do stanu Ráchelina. 34  A Ráchel vzala terafim a uchýlila se k tomu, že je dala do koše ženského velbloudího sedla a zůstala na nich sedět. Laban tedy prohmatal celý stan, ale nenašel je. 35  Pak řekla svému otci: „Ať se oči mého pána*+ nezablyští hněvem, protože nemohu před tebou vstát, neboť se mi [přihodila] věc obvyklá u žen.“+ Hledal tedy pečlivě dál, ale terafim+ nenašel. 36  A Jákob se rozhněval+ a začal se s Labanem hádat a Jákob v odpověď Labanovi přikročil k tomu, aby řekl: „Jaké je mé vzbouření,+ jaký můj hřích je důvodem k tomu, že jsi mě rozpáleně pronásledoval?+ 37  Když jsi nyní prohmatal všechno mé zboží, co ze všeho zboží svého domu jsi našel?+ Dej to sem před mé bratry a své bratry,+ a ať rozhodnou mezi námi dvěma.+ 38  Těch dvacet let jsem byl u tebe. Tvé ovce a tvé kozy nezmetaly+ a nikdy jsem nejedl berany z tvého stáda bravu. 39  Nepřinesl jsem ti žádné zvíře roztrhané na kusy.+ Sám jsem nesl jeho ztrátu. Ať byl některý ukraden ve dne, nebo byl ukraden v noci, činil sis na něj nárok z mé ruky.+ 40  Zakoušel jsem, že ve dne mě stravovalo horko a v noci chlad, a spánek prchával od mých očí.+ 41  Byl jsem ve tvém domě dvacet let. Sloužil jsem ti* čtrnáct let za tvé dvě dcery a šest let za tvé stádo bravu a desetkrát jsi měnil mou mzdu.+ 42  Kdyby se BŮH mého otce,+ Abrahamův BŮH a Izákův Děs,*+ neprokázal na mé straně, poslal bys mě nyní pryč s prázdnýma rukama. Bůh viděl mou ubohost a lopotu mých rukou, a tak tě včera v noci pokáral.“*+ 43  Laban potom Jákobovi odpověděl a řekl: „Dcery jsou moje dcery a děti moje děti a stádo bravu moje stádo bravu a všechno, na co se díváš, je moje a mých dcer. Co mohu dnes dělat proti nim nebo proti jejich dětem, které porodily? 44  A tak pojď, ať uzavřeme smlouvu,+ já a ty, a bude sloužit* jako svědek mezi mnou a tebou.“+ 45  Jákob tedy vzal kámen a vztyčil ho jako sloup.+ 46  Potom Jákob řekl svým bratrům: „Nasbírejte kameny!“ A dali se do sbírání kamenů a udělali hromadu.+ Pak tam na té hromadě jedli. 47  A Laban ji začal nazývat Jegar-sahaduta,* ale Jákob ji nazval Galeed.* 48  A Laban přistoupil k tomu, aby řekl: „Tato hromada je dnes svědkem mezi mnou a tebou.“ Proto ji pojmenoval Galeed+ 49  a Strážní věž,* protože řekl: „Ať je Jehova na stráži mezi mnou a tebou, když jeden druhého neuvidíme.*+ 50  Jestliže budeš trápit mé dcery+ a jestliže si vezmeš manželky navíc k mým dcerám, není s námi žádný člověk. Pohleď,* svědkem mezi mnou a tebou je Bůh.“+ 51  A Laban přikročil k tomu, aby Jákobovi řekl: „Zde je tato hromada a zde je ten sloup, které jsem vztyčil mezi sebou a tebou. 52  Ta hromada je svědkem a sloup je něčím, co vydává svědectví,+ že proti tobě nepřejdu tu hromadu a že ty proti mně nepřejdeš tu hromadu a ten sloup, abychom si neuškodili.+ 53  Ať soudí* mezi námi Abrahamův bůh*+ a Nachorův bůh,+ bůh* jejich otce.“ Ale Jákob přísahal při Děsu svého otce Izáka.+ 54  Potom Jákob obětoval na hoře oběť a pozval své bratry, aby jedli chléb.+ Pojedli tedy chléb a strávili noc na hoře.* 55  Laban však vstal časně ráno a políbil+ své děti* a své dcery a požehnal jim.+ Potom se Laban vydal na cestu, aby se vrátil ke svému vlastnímu místu.*+

Poznámky

Nebo „do svého domova“. Dosl. „rodiště“.
Nebo „mě oklamal“.
„Bůh“, MLXXVg; Sam „Jehova“.
„[Pravý] Bůh Betelu.“ Heb. ha·ʼElʹ Béth-ʼElʹ; LXX „Bůh, který se ti ukázal na Božím místě“. Viz dodatek 1G.
Nebo „svého domova; ke svým příbuzným“.
Dosl. „podíl a dědictví (vlastnictví)“, hendiadys. Srovnej 3:16 ppč.
„Bůh“, MLXXVg; Sam „Jehova“.
„Terafim“, M; LXXVg „modly“; Sy „sochy“.
Dosl. „ukradl srdce“.
Dosl. „od dobrého ke špatnému“.
Patrně zde mělo být uvedeno: „Laban postavil svůj stan.“ „Svůj stan“ je původní znění místo podobného hebrejského slova pro „své bratry“.
Dosl. „ukradl mé srdce“.
Nebo „syny“.
„Mé bohy.“ Heb. ʼelo·haiʹ, mn. č., vztahuje se na falešné bohy; řec. the·ousʹ; lat. deʹos.
„Své bohy.“ Heb. ʼelo·hejʹkha, mn. č., vztahuje se na falešné bohy.
„Mého pána.“ Heb. ʼadho·n, slovo ʼa·dhónʹ, „pán“, se zájmennou příponou i, „můj“.
„A tak jsem ti v tvém domě sloužil dvacet let“, Vgc.
Nebo „Ten, koho se děsil Izák“.
Nebo „a tak ... vydal rozhodnutí“.
Nebo „aby skutečně sloužila“.
Aramejský (syrský) výraz, který znamená „hromada [na] svědectví“.
Heb. výraz, který znamená „hromada [na] svědectví“.
„A Strážní věž (Pozorovatelna).“ Heb. weham·Mic·pahʹ.
Dosl. „jsme jeden před druhým skryti“.
„Pohleď, není s námi žádný člověk, který by nás viděl“, LXXmss.
„Ať soudí.“ Toto sloveso je zde v mn. č. Srovnej 20:13, ppč. „putoval“.
Nebo „bohové“. Heb. ʼelo·héʹ, mn. č.; mn. č. použito možná proto, že Syřan Laban věřil v terafim.
Nebo „bohové“. Heb. ʼelo·héʹ, mn. č., a nemusí se vztahovat pouze na Jehovu, protože sloveso „ať soudí“ je také v mn. č. SamLXXSyVg uvádí „soudí“ v j. č., a tak poukazuje na jednoho Boha.
Kapitola 31 v MLXX zde končí a má pouze 54 veršů.
Nebo „syny“.
SyVg uzavírá kapitolu 31 zde, takže má 55 veršů, a kapitola 32 je tak o jeden verš kratší než v M.